|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
/jako vytrácení prvotní nevinnosti Autor: jindrall (Občasný) - publikováno 9.3.2008 (20:42:37)
|
| |
tady jsem potkal panenku, holku učiněnou čistotu já rozervanec se hned cítil, jakoby už byl čas spálit všechny knížky, co jsem jich nestihnul přečíst a jejich popel sjíždět s jejího bříška, které jsem tolik miloval to abych to měl řádně dekdnt jako se cítím s tři dny nemytými vlasy nebo když jsem si chtěl pro ni rty rozhlodat do horké krve že kňourala, že jí je zima, když mě osahávala a já zatím chcal na jaře na Dům Kultury co se v kopci boří nad městem a možná jsem se i zastyděl jako tehdy, když jsem na záchodě na čtenou bibli kterou mám jako novou půjčenou od babičky, zbožné ženy, třetím rokem kýchnul, znesvětil ten text pro který si moje láska na krk věšela krucifix a já čerstvý blasfemik se ptal, jestli tu bych snad neměl spálit taky roprášit ji po tom zbožňovaném těle z bližního pak poznat, co že je to víra a pro efekt nejlíp vůbec nevydechnout aby to nepůsobilo jako MHD bez jediného kočárku třeba právě tohoto, ve kterém ječí dítě bez nádechu sahá si na hrdlo že chce povolit šňůrku od čepice ale já nejsem rodič snad proto nemůžu pochopit, kde se v lidech bere ta tupá surovost ještě s ním třást a myslet, že se mu do krku zařezávat přestane tak se raděj zavešený do útrobního lešeňoví dál ztrácím s městem v jeho vlastních odlescích na drnčích sklech/
|
|