Je zima.Studený vítr lechtá průhledné
rampouchy.
Po nekonečné sněhové pláni jde postava.
Je celá ojíněná a snaží se překřičet temný,
sílící vichr,který začíná trhat rampouchy z
koster stromů.
Vítr stále sílí a začíná odfoukávat sníh kams.
Místo je teď pokryté rozkvetlými květinami,barvy
se roztékají po okolí,stromy mají své listy,slunce vylézá na nebe.
Vítr však nepřestává sílit.Kráčivec se už sotva drží
a stále se snaží vichr překřičet.
Slunce se vyhouplo nyní až na samí vrchol oblohy,
dusivé vedro teď poutníka úplně oněmnělo.
Vše se ale mění.Stromy pomalu ztrácejí
listy,na oblohu připlouvají temná mračna,příroda
ztrácí malebnost a usychá.
Tulák klesá na zhnědlou zem a už ani nevnímá
nekonečný vítr.Kolem je už zase sníh.
Je zpátky.Kdo?........Zima.