|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jak pak se ti líbí usychající strom?
do svého okvětí vpouští žalostné ticho, nepronikne nic, než škádlivý děs… schovej se a nevracej… né více, vše bylo v tom květu, co teď shnilí je převelice.
neměj strach, neschovávej múzu, leč polib mě na rty svým dechem, pohlaď mě po líci svým lícem, ať v tobě naleznu se lásko.
V tobě naleznout chci spíš svého květu, tam v tvé cele obejmu svoji něhu, která bude patřit nám oběm, a víc neucítím strachu a obejmeme se v něm.
|
|
|