|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
k žití Afrika nebo-li zmoklé lvíče Té mezi jmény marii Autor: jindrall (Občasný) - publikováno 6.2.2008 (01:22:57)
|
| |
než dorazím sem na místo odkud se minulého uvidím bude se mi ještě tolikrát zdávat že smrti která často zdánlivě vchází pod žebry je zatínat svaly proti jako věřit, že nedávno navezená kupa písku na dětské hřiště vydrží přes léto
/snad někdy piju jen víc vody z kohoutku která je chlorovaná až přespříliš/
Dýchat pro mě stále ještě hrozilo zalknutím. Sestoupil jsem tedy k blízké vodě sálající vírou.
pokaždé, co jsem umíral jsem myslel, že jdu příliš rychle pročež musím dojít brzy že tělo splnilo účel než jsem uvěřil, že nezbytně nemusím dojít předčasně ale dál
/snad právě pro ty, pro něž mi do žil vtékává infůze o pokojové teplotě/
Kolem byly stromy zelené navzdory všemu. Zabořil jsem kolena do břehu
bez náplav. Byl zmáčený, ale ke mně hladina nedoléhala.
vyvěráš čístá a já prostě šťastný dýchám jako dítě, než se ponoří do plytkých vod městského koupaliště
O levou ruku jsem opíral tělo. Prsty se chýlily k hranici břehu jen tolik, aby ji nepřesáhly. Tváří až pokorně před ní skloněnou jsem se od její hladiny nadechoval. Pravou paži jsem už vztahoval ke břehu protějšímu, mému. Čeřená byla jen vzduchem hnaným prsty, jež se pnutím chvěly.
nemůžeš projít skrz aniž bys ji blízkostí všech svých konců neznečistil
"někdy myslím, že jsem milosrdný že zachraňuju světy v posledních chvílích"
že se rovnáš bohu neznamená, že se staneš také jedním
"až přijde zase někdy ráno slibuju vynasnažím se, aby bylo ke dnům ve kterých děti nebudou umírat dřív než si můžou uvědomit za své rodiče křehkost těla"
|
|