|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Takže vy jste stoprocentně přesvědčený, že po vás nejdou, je to tak?"
Petr seděl na nepohodlné židli v ordinaci psychiatra a vrtěl se.
Po chvíli odpověděl: "Ano, samozřejmě."
"A bojíte se aspoň toho jedu, který vám sypají do jídla?"
"Vždyť žádný neexistuje."
Psychiatr si utřel kapesníkem pot z čela: "A kdy jste, Petře,
začal brát ta anxiolytika?"
"Cítil jsem malinko úzkost... asi tak před týdnem."
"Samozřejmě je okamžitě vysadíte. Nemůžete přece ignorovat
ty rádiové depeše z vašich hodinek."
"Vždyť jde o halucinaci, doktore!"
"Hmmm... zdá se, že tady máme ještě hodně práce."
"Vždyť je to teprve týden co jsem si přestal myslet že po mě
jdou kubánští agenti. To to má všechno začít zase znovu?"
"Vy jste si to nemyslel, Petře. Oni po vás doopravdy šli.
A příště buďte trochu opatrnější při vstupu do místností.
Musíte se přece přesvědčit, jestli vás někdo nechce
zevnitř sejmout..."
CRR, zazvonil telefon
"Tady šéf CIA. Tak co, doktore, jak je na tom?" "Naprostá
ztráta kontaktu s realitou, šéfe." "Je to náš nejlepší agent,
nemůžeme si dovolit ho ztratit. Jdou po něm nepřátelské
agentury z celého světa, má k dispozici tu nejmodernější
techniku a najednou se začne chovat tak... neopatrně.
Platím vám snad dost, ne?"
"Ano, šéfe, jasně, ale zdá se, že to bude nadlouho"
|
|
|