1939-1945
Vraky těl lemujou bažinu nasáklou krví.
Pohrdám bolestí, touhou i vírou v boha.
Střepy zla svírám pevně ve svých dlaních
a neupustím ani jeden k nohám ďáblova syna.
Nevidím za hranice ostnatého světa.
Oheň pálí do zad a může být soudce i kat.
Strádáme v žáru pozemského pekla, v místě,
kde naděje umírá první a potom jeden z nás.
Dobýváme vlastní životy pod rouchem smrti.
Do uší se prodírá křik ocelových ptáků.
Kapičky potu pálí na těle plném ran
a trnová koruna sjíždí po obličeji níž a níž.
Očistec dětských dušiček před poslední cestou,
na pohřebišti holubic bez křídel a peří.
Jen pro vůdce, pro pána říše, má lásko,
vraky těl lemujou bažinu nasáklou krví.
|