|
Díra
Vytočil číslo. Telefon nikdo dlouho nezvedal, ale stejně to nechal zvonit. Věděl, že je doma.
"Proč voláš takhle pozdě? Nebo teda spíš brzo."
"No... Hele... Podařilo se mi to. Udělal jsem díru do světa. Ale teď potřebuju, aby mi s tím někdo pomohl."
"To jako já?"
"No, třeba. Nechceš se stavit? Zaplatím ti taxíka."
"Teď? No... počkej, hm, dobře. Dej mi půlhodinku."
Nemohl se dočkat. Konečně zvonek u dveří. Otevřel a hned šli do pracovny. Pořád to tam bylo. Díra do světa. Doufal, že se mu to všechno předtím jenom zdálo. Že teď otevře dveře a nic tam nebude. A že se rozhodne, že už nebude tolik pít... Ale byla tam a šklebila se na ně. Díra do světa.
"Jak se ti to povedlo?"
"No... nějak jsem to dlouho zkoušel a teď je to tady. Blbý akorát je, že je to u mně v bytě. Bojím se, aby mi tam třeba něco nespadlo. Třeba kočka. Kde vlastně sakra je?"
|
|
|