|
| |
 |
Vyznání...
Autor: Leia (Občasný) - publikováno 19.5.2000 (13:55:40), v časopise 25.5.2000
|
|  |
VYZNÁNÍ
Dáváš mi pocit, že někdo při mně stoji,
Však blízkost tvá mé rány nezahojí.
Miluju tě, však duše má je němá,
A srdce?To slitování nemá.
Slova, to jsou jen vlaštovky na Sahaře,
Tají jak poslední sníh na jaře.
Stůj při mně prosím, jak jen můžeš
Chceš lásku, však minulost nepřemůžeš.
Slzy se jak kapky ranní rosy třpytí,
Stékají z mých očí, dolů do tvých sítí.
Zachytí se v pavučině z hedvábí,
Mou duši to však nevábí.
Má tvář jak vytesaná do kamene,
Uleví se ti, jen co tvé srdce zapomene.
Na mne na člověka nad propastí,
Pro něhož skok je ukončení strastí,
Na mne, jež ve tvých snech chci býti,
Ty víš, že takhle nemůžu dál žíti.
Dotyků tvých prstů na mé kůži,
Píchají jak trny stovek růží,
Ty růže snad rudé musí býti,
Však barvou krve nejde svět změniti.
Co se děje?Ptáš se a v rozpacích se topíš.
Co a proč, to nikdy nepochopíš.
Tvůj pohled barvy mořské vody,
Chci utéct, je však kudy?
Je vůbec východ z toho prokletí?
Je modrý pohled zázrak století?
Má tu moc mě vysvobodit ze zakletí?
Nevím, ale ty jsi tady a minulost je pryč, už nepřiletí…
|
|
|
