Stopa

Jsem stopou válečníka v kůži.

Ráno vstane, nasadí helmu

ozdobenou rohy,

jednou rukou meč,

druhou štít kulatý drží.

Nastoupil do lodě

a vítr jej daleko od jeho země zavál.

Tady vstoupil na břeh

mě za sebou zanechal

a hned se vydal za svou

válečnickou strastí.

Za několik dní se vrátil.

Já vzhlížela k němu

jako k svému bohu

a On...

ani nevěděl že jsem.

On byl mojím otcem

a matkou mojí zem.

Nevzpomene na mě,

moc dobře to vím.

Pak na svou obranu

vyryl do písku matku run, Hagal

Udělal pár kroků a k zemi pad´...

mrtev.

Dřív než-li se nadál

A já...

  já zemřela s ním.

Jsem jen stopou

    padlého válečníka v kůži