Slovo úvodem: tuto kolekci jsem napsal v krátké době během déletrvajícího záchvatu zoufalství a nihilismu. Proto se vyznačuje jistou nevyvážeností stylu a invence - jsou zde místa, z nichž je mi přímo trapně, i místa, která se mi velmi líbí. Když jsem se však pokoušel s materiálem dále pracovat, abych jej zbavil oněch slabých míst, nedocházel jsem k přesvědčivému výsledku; nakonec jsem pokusů zanechal. Po delší době jsem se k prvotnímu textu vrátil a během jeho čtení jsem zjistil, že je v této formě jakýmsi bizarním způsobem "dokonalý", celistvý, a že nemá smysl se jej pokoušet nějak předělávat. Jeho estetická anarchie na mě působí vposledku očistným dojmem, a rád bych, aby tak působila i na další čtenáře.
v pořadu zazní africká hudba
zazní tam slova a pak že je nuda
hudba je všude a lidé jsou houba
a v srdci se mi otvírá povědomá černá huba
mám to v paži visím pětku za žváro
v poledním žáru tančím Kilhimandžáro
mandžáre znamená italsky žrádlo
a já se utíkám pod tvoje mateřský křídlo
pod ochranu minoritních žánrů
mimozemských zpěvů
v podzemním podniku
poslední hosty hostí
osladit si život blbostí
dřív než tě vykostí
vrtichvosti
chvostoskoci
legrace v jednu v noci
poslední policisté na cestě ke slávě
čůráme na ulici do bahna velkoměsta
kupředu ať žije naše nová deska!
tisíce kapel zrovna hrají
tisíce nožů maso krájí
petržel a pažitku
oddáváme se prožitkům
jak kultůra pronikla až domů k nám
jak se mám když čumím v noci na salám
za nekřesťanské peníze
koupil jsem si nový lyže
podnikám v obci jediný
kroutím se v bocích na oslavě rodinný
jsem známá svině
všechno o mě víme
pište mé příjmení voňavým fixem
příjmy se nedědí pohlaví jakbysmet
manipulace s mediálními obrazy
stoupá nám pozvolna do hlavy
jak potopy v minulém roce
ale Anička už nosí na ruce
děti jsou naše naděje
život je naučí raz dva
spalničky rýma kurděje
bolavá hlava na to je sádra
na to se nedívej tam zas letí bomba
věnuju se akvarelům
pozvolna propíjím dům
na zahrádce cvičí v kádi akvabely
všichni jste skvělý s tak hrdými čely
s tvrdými obličeji
pohrdáte nepřáteli
světová válka je svatá
a matka měst z tváří těsto střásá
střádá na nové obecní domy
ve kterých se rozhodne co bude s námi
zda budem dále spát pod rozbitými varhanami
nebo prchat před larvami
ve vatovaných kabátcích
veliký je život jako solárium
obnos nosím v tašce dokud není sedum
pak si sednu na lavičku vyndám ruce z kapes
a příroda může začít kvést
mami mami jak se kreslí krev?
to musíš začít v srdíčku metropole
na schodech taky krev a střepy
kolem kráčí lidé světlo se třepí
nebýt slepí byli by svatí
takhle je to ovšem zas jen bunda z války
příroda přibitá křížem k obloze
táhnem ten svůj bordel jak kouli na noze
mlhaví jehovisté mlčící zlato
a to vše za to že nesnáším sádlo
když je moc teplo
v hlavě se svíjí dirigent
co jsem si ho zakázal
nechtěl už jsem schody mejt
tak jsem šel bum prásk ratata
olověná kolena
na obloze okena
z kytky vystřelil pomeranč
jeden zázrak denně to přeci stačí
když pod hlavou Vltava svačí
od nohou táhnou se oddenky vzpomínek
až za Karlův most až na druhý břeh
mozek se zdráhá uvěřit té kráse
krvavý západ slunce jako prase
prádlo vlaje z oken kavárny Slávie
na obrazovce žije rallye Paříž-Dakar
masožravý stožár
vyfukuje komín
z urbanistického hlediska
je tohle teda pěkná chvilka
na ruku většinou stačí pilka
na Prahu už by to chtělo něco většího
tam na prahu chlívka co stojí ta dřívka
a co se v něm svléká ta podvědomá dívka
mrzne až praští
kdo praští mne?
prosím pár bratří
ať uštědří mi ránu tyčí
po ránu z té tyče pára syčí
rasisté svírají teplé srdce býčí
týrání a teror
zaplňují obzor
v parku stojí mramor
má velikou moc
tak pozor!
to pražští hrdinové
praští mne v té chvíli veliké
polykám andělíčky vše plyne
v pilinách manéže stojí mé nohy nebohé
z letadlové lodi se kácí pěchota
kolem na motorce drandí Oldřich Janota
olbřímí břich připraven
za oběť temnotám
myslím na ni a je mi zima
i když v kamnech už přihořívá
z úst stoupá sametová pára
v noci je Bára raději sama
ale nesnáší rána
nároky na snění jsou rok od roku vyšší
trenéři řvou potu je moc z bot se kouří
marně jsem studoval na vyšší dívčí
každou noc prchám jak lenochod před stádem not
až to lejno v louži
tím to vždycky končí
je to jedno kdy tenhle druh zmizí
kdy otevře cestu novým duchům a vizím
zatím se stále páříme stále se tváříme že jsme zde
ale už je zle už na nás vytahují pometla
ta metla lidstva už se z rukou vymkla
marně se snaží YMCA marně Hugo remcá
ale v noci jsou nejkrásnější rána
když pod peřinou budí tě do zad nový náraz
život je krásná hra
na ledviny na plíce a na játra
život je plastiková ryba
co se tváří jako právě ulovená
myslím na ni a je mi zima
a sametová rýma mě v krku něžně dýmá
život je posvátná doga
co běhá kolem parku a nehodlá přestat
život je droga
to ten totem
co stojí u motelu za plotem
ten to bere hopem
ani se nesnaží zakrýt že je hotentotem
že poslouchá Toten Hosen
s takovou se do Evropy nedostanem
takhle násilím
vysílat znamení lidem
to by tak hrálo!
málo nás málo nás
akorát tak pod obraz
všichni se vlezem na jeden provaz
když budem táhnout za jeden ocas
všichni si jednou vlezem na záda
to bude naše nová armáda
ať to lítá amoleta
na záda mě líbá stoletá lípa
pod ní na špičky stoupla si Líba
co v kolenou chvěje se když k lisu se shýbá
prs či lis je to jedno
hlavně ať už z hlavně vytáhnou to stehno
ze studně sedm let naložených v láku
smutná to zima byla donesl jsem nákup
na ledničce se skvěl dezert Amaretto
byla to smrt předmětu
tiskla jsi mne k soše
až opadaly záclony byl zas hezký večer
ten kamarád co ušil pytel loni pošel
nemělo by se to říkat ale měl uši jak Beethoven
a ta chamraď co v rybníce plave vzhůru dolů
mělo by se jim to zakázat buďme zase chvíli spolu!
nosím v kapse mastičku
proti drzému sluníčku
na malíček si nanesu kus
vetřu jej až kam mi sahá vkus
až do třetihor
ukrývám svůj vzdor
jenže stačí dva tři trilobité a je to bída
hlína mi sahá po pás může za to vláda
neznámí lidé podepsali zvací dopis
jsou dopisy z nichž se zvrací
ale to není má práce
to je jen podpis přemetu
popis jednoho trapasu
křemenný trias jura křída
ohnivě lesklá bída
břidlice snídá kus vápence
o kus dál okno otvírá slída
líbat se s Lídou nad koridory
morituri te salutant kolem plovou vory
osminu výdělku věnovat na soutěsky
ještě že je tak hezky ještě že slunce skřípe
vytři si zrak admirále
sundej si triko a namaž si bradu
vystrč si pupek na balustrádu
jak hájili jsme hrad u Stalingradu
jak hasili jsme hlad nebylo kam srat
jak hovno pozře slávu
jak ten kdo prozří nemá už kam
pro víno dojít a na jiné stříkat
symfonickým šampusem
já však musím já tu jsem
kolik toho spolyká závěrečná sloka
když jsem kráčel donikam popíjel jsem tokaj
vyhrnula si na mě rukavice tma
a zaťala mi spáry do správné spáry
byla to spása jak od Legolasa
vyzývavý mramor trčel v peřinách
podělané zpěvy hrnuly se z lina
na zdi vystrčená díra
a z pod not kape na zem škvíra bílá
oslizlá naděje se křepce žezla chápe
v místodržitelském paláci není čas na práci
tam se to chápe!
nadšené výkřiky hnusu okupují už celou polokouli
vyzpíváme svá srdce z plen až budem obři (jsou-li)
smažená lingvistika strká prsty do publika
odcházím srát vedle mě betlém také na nohách
odcházím sťat měl jsem to tu rád
vlna se přelévá přes okraj rendlíku a pak zvrací
měl jsem vás rád byli jste sladcí
takoví moji drazí racci
bodří předáci nazí sedláci
sledující relaci
ukřižovaní ve zplodinách
ve jménu veršotepce hospodina
tajemná je to hodina
kdy soumrak štětcem pole zalévá
Pavarotti odvádí Ivana do chléva
mají na sebe štěstí jsou to jistě oni
pochybuje o tom ten kdo ví jak mrva voní?
jak umí mrdat sloni?
jak to zní když zaberou violy kotle cella?
vykřikla mi známá přímo z čela
hurá hurá ať žije naše slonová kost!
mám na sebe zlost a dělám si toast
mám na těba chuť a tak tu se mnou buď
koleny mě stuď
dokola obchází mraziví mrzáci
doklady předloží krátce po vyzvání
nečekám na nic prchám po polích
dokud to nebolí třeba až do svítání
na mokrou tvář přitisklo se maso sépie
slyš lunochod už asi nežije
došly mu batérie jak ven z té mizérie
jak zadávit bariéry matérie
dokola potácí se vlněné židle
raději by byly krychlemi ale to nejde tak rychle
místo mihotání předložit rovnou důkaz
tělo jako průkaz světlo jako průstřel
závěrečná průrva je kunda
mrká rychle očima ač myslí že je mrtvá
jak to lze přežít mezi hlídači kosmu
mezi strážníky kytar mezi strašpytli tvarů
jak pohnout je k tomu aby hráli na fujaru
schovali podlo do futrálu a navštívili Svatou Horu?
držte se madel neboť ta zpívají Evropě!
jinak je kolem tak sotva Etiopie
a postava sovy propadá epilepsii
sotva uslyší o nových prostředcích proti katarzi
polárníci marně sbírají rozum do kapsy
místo aby jedli psy a přemýšleli o utopii
do studených továren padá jednotvárně sníh
už brzy budem všemu lidstvu na očích
tak ať mu nejsme pro smích
tak hezky seřadit do dvojstupů a zpívat!
aby to pobavilo i na naší nové střelnici
kde prochází se nerušeně myslivci v kamaších
mystici jim zatím nechtěně opravují domácí úkoly
dlaně je pálí od hlavně slibují jim hory doly
a už dlouhá léta dostávají příspěvky jenom zaklínači
jó to jsou jiní kabrňáci
což bylo řečeno i v rozhlasové relaci
i když jen z legrace a pro efekt
aby se zmírnil hněv
rozhoupaných střev
stačí pár slev
a svět zas bude OK
|