Vosková svíčka

Jsem jako útlá bílá svíčka, úplně obyčejná, které někdo vyryl do tváře slzy, slzy studené i horké jako láva v oceánu, dávám světlo, však sama nic nevidím, hladový plamen mě spaluje a já hořím snad pro to světlo, které Ti chci dát a snad i pro ty slzy, které mě zabíjí a tiše počítají kolik času ještě zbývá a pomalu padají do té tmy, protože pod svícnem bývá vždycky tma, a snad i proto já jsem slepá, abych neviděla tu černotu, která se skrývá pod mým světlem a v té své vnitřní tmě věřila jen Tvým slovům, že Ti na Tvou cestu svítím.