dělal jsem se lepším. čet jsem
lyotárda v tramvaji.
„prokletá struska!“, huhlal potěmkin,
a mě se zdálo,
že slunce zapáchalo. (?)
„musím se znova narodit“, znělo éterem.
prst v řiti národa se chvěl!!
“do píva paralen?“
„opři to, vole!“
zámotky sítí se mrskaly.
mražené mužatky o překot ve skoku,
z láhve džin – a eufemismus…
vlasatý mladík líbal dceru mlh.
„nevídáno“, usadil se golem
a plivl nad stůl. (lampa zhasla!)
opouštím pouštní město kultury.
čekaj mě ponětovice,
a nad sadem vlaje tenký
čínský
drak.
|