|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
v podkladu noci nasáklé prodyšnou a zdánlivě mělkou hladinou nepropustné hranice žáru jako vyjádření osobitosti klíče virtuóza doby bez zakomponování vše si uvědomující prezence dorůstajícího a v lecčems dokonalého, jakoby impozantní přechod jedné spirály v nekonečnou, jež se noří v paměti čtyřhnohého psa bez kompromisu uvádět svůj projev se vší vervou, avšak s vypětím maximálního výstupu, řečí podivných slov a roztrhaných proluk bez pramenu šířící se přímo ze své v tělu dělby práce, bez množstevního a jinak přítomného zakulaceného bdění, jako jindy i skrz ten střep je v tomto podmnožinou, souvislostí uchopeno zlehka levou nohou a nanebevzetí duševní stránky bez přípon a všelijakých pozlátek a za zrcadlem, ve kterém vidíme jen sami sebe, uvádí realitu libidem zemdlené v záři jář motyku rozkopanou mezi dvěma, v uchu polapený vstřik kurpulentních dam bez sebemenších návazností na prostatu v zakulacenosti oné mužnosti, jež činí sama sebe bez zábran a jako takové mohou v smeti spatřit cokoliv, co by jej potkalo nebýt vzájemné změklosti působící jen proto, že chvilka je spíš než samotný bod roh - objev v kořenech představ zlosti bez zdárných, jevíc se srostle, konců protékajíc skrz jednu část do další zákonem přitažlivá, reaugujíc na své potmělé já.
|
|
|