Vidět tak žížalku. Už ji vidím.
Vrtá si svou cestičku,
ten svůj malý tunýlek, nevidí
a proč by?
Tma a tma, samá tma,
jaký je to zvláštní svět.
Žížalko, že je tam pod zemí,
řekni, že je tam klid.
Ticho jak v hrobě, řekni,
byla jsi někdy v hrobě?
Pochutnávala sis někdy na člověku?
Řekni, jaký to je?
Prolézala jsi někdy lebkou?
Třeba dírou po lidském oku
a pak jinou dírou ven?
Dírou po nose, po ústech?
A co zuby, víš, že lidé mají zuby?
Mají je, ale ty ne.
A až zemřeš, tak se rozpadneš
a tebe nebude nikdo oblézat,
tebe spolkne sama samotinká země,
malé bakterie a kdoví co se
bude ještě podílet.
Nic si z toho nedělej, až to přijde,
usmívej se, třeba jednou
pochopíš "proč?"
|