zítra s sebou do školy:
hole, hrábě, klacíky
dvě vajíčka a šátky, šály, plédy
- podstrčila mi dcera lísteček
někde byla ta schoulená, do klubíčka
a v křečovém úsměvu těžce oddychovala
skoro bys ji pohladil po vlasech
- kdyby měla
a tvoje včerejší matka, bezzubá tě přemlouvala:
nesmíš to udělat!
vždyť ještě znovu obrosteš!
a ta zítřejší?
jen čekala
a zametala odstříhané lokny v květovaném šátku
nikdo neviděl, jak s každým tvým vlasem trhá jeden svůj
uprostřed v prosluněném snu
ve věžích, zvonicích
poslední
………….výdech
kdyby všichni slyšeli
návod k užívání
čím by se živily rozprašné loučky?
-dceruško, v rohu stojí francouzské hole, které tě kdysi nosily
a vezmi můj smuteční závoj
|