TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 11.11. Martin

Všechny rubriky

		Próza

>		Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ta hra
Autor: Antiutilitaristka (Občasný) - publikováno 12.11.2007 (13:06:28), v časopise 14.11.2007

čtenář malý jakoubek - 21.11.2007 > vezmu to z jiné strany: nejsem přítelem míchání dvou odlišných modů, jakými jsou próza a poezie. nadto najít v próze únosnou hranici poetizace stylu je velmi obtížné a vyžaduje to jistou dávku suverenity a originality a také to předpokládá zkušeného autora. není-li tomu tak, většinou se próza pohybuje v modu jakési mlžené řeči, kdy ve snaze, aby bylo na něco jasně poukazáno, se zobrazovaná skutečnost opisuje mnoha zbytečnými slovy - a ještě hrozí nebezpečí, že bude autor neoriginální a jeho styl mdlý. ovšem: Na chodníku se mezi záplavou různě silných kotníků proplétaly slupky z pomeranče. Zuby z hole jednu z nich mimoděk skously a onen muž se šouravým krokem vzdaloval s nabodnutým kouskem oranžového slunce. tyhle věty mě v kontextu vyprávění zarazily. musím se přiznat, že mám slabost pro dynamizaci prostoru, která je přesně udělaná tak (jako v tomto případě), že se z detailu poukáže na celek, čímž se celý prostor vybudovaný z pár náznaků sugestivně rozhýbe. možná, že to ani nebylo záměrem, ale ony slupky, které jsou podány v úrovni(!) kotníků naznačují ještě další pohyb - kromě onoho "vpřed", kterým se pohybuje dav: totiž, že tyto slupky padají - tedy je tu někdo, kdo pomeranč právě loupe, čímž se z dimenze plochy dostáváme do třech rozměrů - a to ještě navíc skrz perspektivu dějů - sunutí a pádu. je to tak konkrétní, že mě i zajímá postava, původce tohoto děje (i když tam patrně nebyla zamýšlena). vyjmutí těhle slov ze změti mnoha jiných, když autor píše, je tedy právě tak konkrétní a soustředěné na malém prostoru, že se stává právě tím, co by mohlo založit suverénní styl, o kterém jsem mluvil na zažátku; tento styl by dobře založil perspektivu a dynamiku prózy. střet jednotlivých významů slov a celkového smyslu je tím momentem, v kterém se mlžná řeč (poetizované prózy) stává nebývale jasná a konkrétní. takových míst je v próze snad víc, nezkoumal jsem ji příliš podrobně. reaguji pouze představou, možná víc mojí, než aby odpovídala znění textu - je silně zobecňující, ale zažádala si o napsání zrovna pod tento příspěvek. prostě proto, že mě to u něho napadlo:o)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + pět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game