Tak jsem se zrodil,
abych poznal prázdnotu,
jíž bych se brodil,
dokud bych nenašel temnotu.
Jsem sám, slyším je ozvěnu
vlastního hlasu.
Důvod mám, cítím proměnu,
ale ne v krásu.
Má duše je odraz zla,
nicotnosti a chladu.
Jsem strážce s kusem skla,
který ničí z hladu.
Z hladu po žalu,
neboť radost je jen iluzí.
Všechno je skryto v málu,
bolest je mou infuzí.
Láska a cit
ve mně nadobro strnuly,
Prázdnotu budu ctít,
neboť do mě ledy vtrhnuly.
Můj odraz ukazuje,
že mám prokleté tělo.
Můj pohled uhranuje,
komu by se proto na mě dívat chtělo?
V temné kráse nacházím zalíbení,
které mě naprosto pohltilo.
Od tmy se mi dostalo malého políbení,
které mě padnout donutilo.
Jsem démon mystický,
jehož živí strach.
Jsem Antikrist biblický,
jenž se neobrátí v prach.
|