Dnes se ale potí O. u fotografa. Mají dnes focení na tablo, tak jsem jí natáčela vlasy, nevím proč je taky nechtěla ode mě ostříhat.

Máš na těch svojich stránkách moc pěkné fotky. Byla jsem ale upozorněna, že to tě fotila O.. Dobrá spolupráce. PŘIJEĎ! Taky tě ostříhám. Jenže ty ještě nemáš ani tetování. Já teď vypadám jak pankáč. Představ si ale, jak mě to tetování opuchlo, měla jsem to celé červené a horké. Tak jsem si tam zašla, takový milý mladík nám to dělal. Nechal mě, ať si pohladím jeho domácí mazlíčky. Ten už zmíněný mladík mi na to střík kouzelnou vodičku a už to mám v pořádku, jen mi to bude muset znovu přejet. Měla jsem tak hluboké stroupky, že se mi to vylouplo i s tou obarvenou kůží. Fůj, měla bych toho už nechat, že? v sobotu jsme byly na bruslích a když jsme jely kolem hvězdárny, tak tam někdo dělal asi jarní úklid. Ty jsi to určitě nebyl. Ani O. ho nepoznala. Škoda, že tu nejsi, s tebou je sranda. Ani O. už mi hlídat nemusíš. To teď zvládne M., jen mu ještě tak rozumět. Už mi chodí hlásit, s kým se O. baví, kdo za ní přišel, kde byla apod. dobrá informační kancelář, jen ten projev budeme muset vylepšit.

No, přemýšlím, jestli už mám končit a jít taky něco dělat nebo to uložit a třeba za měsíc pokračovat nebo konec, tisk a sbohem. Tak co? mám si hodit kostkou? Tož poraď! Říká se, že dlouhé vlasy, krátký rozum, tak jsem myslela, že to platí i naopak, ale asi ne. Mě to nemyslí vůbec. Jéžiši, a to jsem ti ani nenapsala, jak jsem si na ples chtěla ty moje ještě normální kadeře nabarvit. O. mi řekla, ať si to dám na ohnivo, tak jsme vybraly barvu a doma hned experimentovaly. Měla jsem to jak koulelo se červené jablíčko, tak jsme to přebarvily a bylo to jak jeden skřítek z televizního seriálu. Tak mi H. zašla do Kaufu a koupila zesvětlovač. Vůbec nezabral. Celou noc jsme přemýšlela, jak půjdu na ples, jestli si uvážu pirátský šátek nebo oholím na kluzko. No ráno moudřejší (nevím, kdo to vymyslel). Ráno jsem opět aplikovala odbarvovač, opět nic (že jsem tam zapomněla dát jednu složku jsem nikomu nepřiznala). Tak H. opět upalovala do Kaufu na další zesvětlovač. ZABRAL. Teď jsem byla jak kuřátko. To jsem si už musela jít do Kaufu sama. Donesla jsem si pěknou barvu – saharský písek. Nevím, jaký je písek na Sahaře, ale asi zlatej. Měla jsem na hlavě záři jako sluncem zalité zlaté rouno. Opět klobouk na hlavu a hůrá do Kaufu (samozřejmě já sama, nikdo mi tam už nechtěl jít). Znovu jsme si vybrala parádní barvu – přírodní blond. Škoda,že jsi mě neviděl, ale přírodní blond to nebyl, teda já mám o takové barvě trochu jiné představy. Pak H. vyhrabala nějakou svoji starou barvu – tmavě hnědá. Tak poslední pokus. Dala jsem to opět na hlavu. Nemusím ti ani psát, jak mě už ty vlasy a kůže na hlavě bolely. To stačilo trochu fouknout a já řvala bolestí. No ale na ples jsem chtěla jít, tak jdem na věc. Barvu jsme daly a za dvě minuty jsem ji hned chtěla dolů, začlo to nějak moc tmavnout. No tmavá hnědá se projevila. Byly tam sice nějaké fleky, a bylo to přijatelné. To se uskutečnilo ve čtvrt na pět. Teď už jen stačilo nestavět se do průvanu (že mě někdo bude hladit po vlasech nepřipadalo v úvahu), domalovat obličej na xicht, natáhnout róbu a mohla jsem mezi lidi. Stejně ten ples nestál za to. Nic moc. Bylo vůbec štěstí, že mi ty vlasy neslezly, já bych už utekla. Jen mi týden padaly kusy kůže z hlavy. To byl přirozený peeling. Neboj, v hlavě díry nemám, ale třeba mi tam někdo nalil rozum. Bylo by načase. Jak můžu vyvádět takové blbosti. Já vím, že je to blbost, ale vždycky až potom. Taky se ti to stává? Asi ne, že. no jo, všichni nemůžeme mít všechno. Já nemám rozum a vlasy. Ty nemáš tetování. Tak jsme vyrovnaní.

Zdraví pí. O.