Hedvábné světlo svící
myšlenkám dřímajícím
oblékne hebké stíny,
jak šaty Kolombíny.

Na stránkách lexikonu
v korunách vzrostlých stromů
v zeleném tichu spí
prastará tajemství...

Lehká jak ptačí peří
své síly s vánkem změřím...
s duhou si chvilku hraju,
dokud v ní neroztaju.

Letím a lehko je mi,
snáším se zvolna k zemi...
než jako krůpěj skanu
na snítku tymiánu!