Čtyři cesty do Guiney s Kampaní lidské podpory V listopadu v roce 1999 jsem se svým kamarádem Tonim Antonuccim zahájila Kampaň lidské podpory v Guinejské republice, která se nachází v Západní Africe. Čtyři cesty, které jsme každý podnikli a čas strávený s místními lidmi přímo v podmínkách, ve kterých žijí, nám dovolili dozvědět se více o této krásné zemi a skvělých lidech. A nejen to. Během pobytů jsme se dostali do kontaktu s tisíci lidmi, kterým jsme navrhovali, aby se zapojili do aktivit Humanistického hnutí a pracovali na zlepšení podmínek, ve kterých žijí a zároveň na rozvíjení vlastní osobnosti. Nyní se ve čtyřech městech Guiney - Conakry, Fria, Kindia a Kankan organizuje několik skupin převážně mladých lidí pracujících na projektech alfabetizace, lékařské péče, adopce na dálku atd. Naši kamarádi nám vyprávěli mnoho zajímavého (veselého i neveselého) o své zemi a právě o to se s vámi nyní chceme podělit, protože většina Čechů o africkém kontinentě mnoho neví a ze své zkušenosti mohu říci, že hodně lidí má o Africe příliš předsudků. Zajímavosti, které si tu můžete přečíst jsou i takovými názornými ukázkami - příklady, které nám mohou trochu objasnit "jak se věci ve světě doopravdy mají".Když procházíte v hlavním městě Conakry po ulici, vidíte spoustu dětí, které hrají třeba fotbal na ulici. Večer se mladí lidé scházejí v zahradních barech, aby si zatancovali. Stále má někdo nahlas zapnuté rádio, které je slyšet minimálně na padesát metrů a line se z něho guinejská hudba, v jejímž rytmu někdo v okolí tančí. Jenže stačí se na věci podívat jinak než očima západního turisty a zjistíte, že lidé tu žijí ve velmi složité situaci a jsou ohromně vděční za to, že se jejich problémy začne někdo zabývat.
Největší naleziště železné rudy a bauxitu Guinejská republika se dělí na čtyři oblasti: pobřežní (dolní), střední, horní a pralesní. V pralesním regionu se nacházejí známá bohatá naleziště železné rudy. Nedávno výzkumníci objevili nová naleziště, která jsou považována za největší na světě. Na hranici mezi pobřežním a středním regionem, v blízkosti nalezišť bauxitu, leží město Fria. Americká firma, která tento materiál zpracovává, z něj denně vypravuje do přístavu hlavního města Conakry šest vlaků naložených bauxitem, který se dále lodí exportuje do Spojených států pro výrobu hliníku. V městě Fria celkem žije asi 15 000 obyvatel, z toho asi 2000 pracuje v nalezištích bauxitu, která patří oné americké firmě. Ti, kteří jsou u společnosti zaměstnáni, mají připojení na elektrický proud a pitnou vodu zdarma a jezdí francouzskými skútry "motobecane". Ložiska bauxitu jsou obrovská, i současným tempem těžby bude trvat několik desetiletí, než se povrchová naleziště vyčerpají. Jeden francouzský sociolog tvrdí, že Guinea svým přírodním bohatstvím dokáže uživit až 100 miliónů obyvatel s vysokou životní úrovní. Přitom žije v Guineji v současnosti pouze asi 8 miliónů lidí a hrubý domácí produkt patří mezi nejnižší na světě. Samozřejmě, že si investoři (velmoci, koncerny a banky) dávají pozor, aby se do země, jako je Guinea, nedostala moderní technologie na zpracovávání přírodních surovin a už vůbec aby zisk z využití přírodního bohatství zůstával v této africké zemi. Mladí lidé jsou tu dostatečně schopní a jsou si dobře vědomi toho, jak nespravedlivě funguje současný systém. Afrika ve skutečnosti nepotřebuje žádnou humanitární pomoc. Stačilo by, aby tu dnešní "mocní" přestali krást. Proto se snažíme podporovat místní obyvatele, aby znovu měli ve svých rukou bohatství své země a hlavně svůj život.
Darovat rybu nebo naučit rybařit? Tuto otázku vyslovil Khalil Kaba, jeden z guinejských humanistů, když chtěl svému kamarádovi popsat rozdíl mezi humanistickými projekty a prací humanitárních organizací. Snažil se říci, že humanisté nerozdávají peníze, pomáhají místním lidem, aby se sami zorganizovali a vlastními silami začali vytvářet nové životní podmínky přímo tam, kde žijí. Takto vysvětloval proč Afričané zbytečně trpí a umírají: "Guinea je opravdu bohatá země, druhý největší exportér bauxitu na světě, je tu zlato, diamanty, nejštědřejší moře v Africe (rybaří tu společnosti ze Španělska, Itálie, Japonska, USA, Anglie a Francie), klima umožňuje pěstování všeho možného: pomeranče, rajčata, brambory, arašídy, ananas, banány, mango, maniok atd. Přitom řada našich občanů stále trpí hladem. To, co nám chybí, je technika a západní země si dávají dobrý pozor, aby se sem vyspělá technika nedostala, a země tak zůstala na nich závislá a pod jejich vlivem. Západní velmoci to dělají proto, aby jejich nadnárodní společnosti mohly levně těžit suroviny a využívat levné pracovní síly. Naše země a celá Afrika nepotřebují peníze ani humanitární pomoc. Náš kontinent je možná nejbohatší. Potřebujeme techniku a odbornou kvalifikaci. Přesně to, co nám současný systém zcela úmyslně nechce poskytnout. Vítáme snahu humanistů z Evropy, Asie a Ameriky a počítáme s tím, že budoucí humanistické republiky budou prosazovat jinou politiku a jiný systém spolupráce založený na pravidle: Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě."
Vždy (always) Coca-Cola! Jeden z našich kamarádů, který loni vystudoval práva, nám vyprávěl o tom, jak dlouho nemohl najít práci a tak zkusil jít na stáž do místní pobočky Coca-Coly. Teď pracuje 12 hodin denně a to zdarma. Když je stážista poslušný a dobře pracuje, možná jednou (tedy zhruba za několik let) získá u firmy placené zaměstnání. Ti, kdo při výrobě Coca-Coly a v ostatních odděleních společnosti skutečně pracují jsou právě tito 'stážisté'. Vedení a zaměstnanci nemají důvod pracovat - jen rozdávají úkoly. Coca-Cola company tady založila guinejskou firmu, aby ušetřila na daních. Takže jméno společnosti je jiné, ale bankovní účet, kde končí peníze ušetřené na pracovní síle, je stejný. Coca-Cola není údajně jedinou společností, která zde takto postupuje. Třeba u čerpacích stanic společností jako je Mobil, Shell, Elf a Total se můžete často setkat s něčím podobným. S jedním naším přítelem jsme si povídali o tom, proč je Guinea tak bohatá a přitom lidé tak chudí. Říkal, že situace se zhoršila od roku 1985, kdy tu začal Mezinárodní měnový fond prosazovat "Plán strukturálních úprav". Ale Guineané jsou optimisté a věří, že vše se jednou v jejich zemi zlepší. Našli jsme tu mnoho lidí, kteří souhlasí s humanistickými návrhy a projekty, ale těžší je dosáhnout toho, aby se dokázali zorganizovat. Při pobytu ve městě Fria jsme bydleli v jedné místní rodině, která se o nás moc hezky starala. To protože jsme cizinci a v Guineji jsou cizinci bozi, dar, který přinese štěstí.
Táňa Bednářová a Toni Antonucci, Conakry, Guinea více o Kampani lidské podpory
|