Sám sebou

Doběhl autobus, skočil na první schůdek a dveře se za ním hned zabouchly. Posadil se. Ještě teď z toho byl celý vedle. Klepaly se mu nohy, vlastně se mu skoro podlamovaly, když se blížil ke dveřím. Vždyť ještě před malou chvilkou byl sám sebou. Když si to v duchu řekl, ještě teď se mu z toho dělalo nanic. Sám sebou. To by se mu nemělo stávat. Chvilku nad tím uvažoval. Kdo ale je, nebo spíš, kým teda je, když není sám sebou? Lidi ho tak znaj. Musí někým být. Nebo není nikým a jen tak všechno kolem pozoruje, tak nějak sedí na plotě a dívá se kolem? Rozhlídl se. Pořád seděl v autobusu. Začal radši uvažovat nad něčím úplně jiným. Protisrážkový systém v letadle asi nemá nic společnýho se sněhem a s deštěm... nebo s kroupama...