| |  kulamyl (Občasný) - 5.2.2008 > ariel> Nezpochybňujme možnosti literární kriminalistiky, z textu se dá o autorovi zjistit ledacos. Ilustrujme to příkladem z historie literatury české: Když Nezval vydal v roce 1936 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, Karel Čapek publikoval článek, ve kterém se snažil identifikovat autora. Neusvědčil sice přímo Nezvala, jak se někdy říká, na to byl pořád dost obezřetný, ale podal charakteristiku, která na něj ve všech bodech seděla. Přiznám se, že jsem ten článek neřetl (a myslím, že to v naší diskuzi není určující, abys mě náhodou nechytal za slovo), takže si vzpomínám na dva body jeho portrétu pachatele: je z Moravy a je mu něco kolem pětatřiceti let. Což na Nezval sedí. Já si netroufám usuzovat na to čím autor je (teda na něco bych si troufnul, ale to už byste mi vůbec neodpustili), ale jsem schopný říct, čím určitě není. Takže, autor není: 1.z Ugandy, 2.dobrý básník 3.právník 4.stará žena. Poezii člověk začíná psát v mládí. Nedokážu si představit, že by někdo vydržel psát špatnou poezii celý život.
Tohle všechno jsem tady vůbec uvádět nemusel. Já zkrátka vím, že to není stařenka i bez toho. Proč? Nevím, jak to pojmenovat, nejspíš asi čtenářská intuice a reálný pohled na život. Promiň, ale jestli ty věříš, že tu báseň psala stařenka, nezbývá mi než tě prohlásit za naivního, a to za dost naivního. Ale stejně si nemyslím, že tomu věříš, v zápalu boje člověk často říká věci, které si opravdu nemyslí (čímž zmírňuju můj názor na tvoji naivitu).
A ještě abych se opřel o názor někoho jiného: ptal jsem se čtyř lidí, které teď mám kolem sebe, a nikomu ta báseň nepřijde autentická.
| |
