Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Cesta
Autor: furat (Občasný) - publikováno 14.9.2007 (23:47:30)
C e s t a


Motto:
„Odejít není tak snadné,
Vrátit se nelze,
Zůstat už nedokážu.“


V zahradě bez lidí, tam je to místo, tam zůstal jsem. Stáje nedaleko plní se rykem splašených koní na kterých již léta nikdo nejezdí. Jejich srst je pokryta trsem much a zaschlým bahnem. Mraky se valí do údolí, co nevidět přijde potopa. Snad tomu uteču, vždycky jsem měl rychlé nohy, i když teď už je k ničemu nepotřebuju. Roztáhnu křídla a pozdravím anděly…
Běžím, tráva mě šlehá do lýtek a psi hryžou mi nohy, jak hejno žraloků… nikoho nepotkám, jen pár svých dávno mrtvých přátel, na něž se jen chápavě usmívám a zdá se mi to málo, co však jim říct, snad jen… za chvíli přijdu mezi vás, ale teď ještě nechci…
Rozeklaná propast plná smrti a bolesti bude mě již na věky děsit ve snových představách, které jsem si vymaloval krátce poté v hlavě. Kluzké kameny porostlé mechem lesknou se barvou těla, lásko má, vždyť dal jsem ti svou ruku, copak jsi neviděla?
Utíkám. Cikády blíží se a berou mě útokem, obsadily svět a nutí mi svou hudbu. Ó cikády, vy nevinné, kdybyste raději zahrály smuteční pochod.
Všichni ti mužové, kterým patřilo tvé objetí stejně jako mně, vyskočili mi z hlavy v jednom okamžiku, zavřeli za sebou dveře a počítám, že se již nevrátí, sbohem a šáteček sokové, vás měl jsem již plné zuby.
Klekám. Návštěvy černých myšlenek jsou nyní velice silné a otravné, dorážejí na mne jako vosy na zralou blumu, zakusují se mi pod kůži a nutí mě křičet a křičet, vždyť já tě miloval, co je mi to platné, zákony jsou pro slabochy co neumějí se řídit vlastním rozumem.
Návrat do starých časů, tak jsme tomu vždy říkali když bylo nejhůř a vše kolem hořelo. Účastníci oslav vítali nás tenkrát zpěvem a tisícem lampiónů, lahve šampaňského vybuchovaly do noci a sestřelovaly z nebes hvězdy, jež padaly nám do vlasů. Hlasy všech nesly se krajinou, jen ten tvůj mlčel a já nevěděl proč.
Oči balím si do rukávu košile.Všude jsou vzpomínky, hořké kapky jedu, chtě nechtě je polykám a dusím se. Rarach vyskočil na mez a hlasitě se chechtal… jedeš ty pekelníku, zmiz kam patříš, do podzemních slují, do temnoty… Choulím se do látky, slepota sladká je.
Rarach poskočil a tančil kolem mne, tahal mě za vlasy a lákal s sebou dolů, andělé, kamarádi, proč nechcete mě do nebes?
Ležím tam v temnotě a naříkám do ucha psům co se mnou zůstali…


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter