|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Škrtím své srdce strunou,
kapky řinoucí se z rány
mizí ve tmě
nepoznány,
nezpozorovány
jako zhasínající hvězdy v dálce.
Ne, nejsem na dně,
visím těsně nad ním.
Červené slzy rozpuštěné v podlaze
zrcadlí všechen ten zmatek
a strach,
že přijde nové ráno
(a bude zpozorováno,
že už to nejsem já).
Ukrýt se vzadu pod postelí
a poslouchat vlastní hlasy
jak se smějí,
odcizují
a v nekonečnu černých myšlenek
se světu zatarasí
a pak přijde tma
jako tolikrát předtím
- ale teď je hustší
a neproniknutelná
- má soukromá černá díra,
vstupné dobrovolné,
jen není východu...
Ne, nejsem na dně...
… dívám se na něj zespodu!
|
|
|