Byl jednou jeden kroužkový zápisník,

bydlel na kancelářském stole ve třináctém poschodí a měl pěknou vyhlídku na město.

Když ho donesli z obchodu,

byl velice zvědavý, co do něho budou psát,

těšil se na zajímavý román nebo aspoň povídku,

jenže to byly samé vzkazy a poznámky

co kdy kde a kdo a kam a komu a u koho…

Popsaných stránek přibývalo

a občas z něho některou vytrhli tak nešetrně,

že jí kus zůstal na kroužku.

Náš blok byl čím dál mrzutější,

měl pocit, že se minul povoláním a uvažoval dokonce o tom,

že raději spadne do odpadkového koše.

Jednou ale jeho člověk vběhl do kanceláře,

vrhl se k němu,

listoval tak rychle, že mu kroužky ani nestačily,

a najednou vykřikl :

„Tady je to! Vždyť jsem si to myslel! Ještě že tě, bločku, mám!“     

A v té chvíli blok pochopil, co je jeho úkolem na psacím stole