šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 7.9.2007 > Líbí se mi, jak je napsaná. Působí velmi upřímně a realisticky. Právě proto se ale pozastavuji nad některými úseky. Například nedostatek smyslu pro kouty v zahradách nemusí být nutně jen vlastnost městského člověka. Závisí to přeci od prožívání toho konkrétního jedince. Naopak větší procento lidí, tíhnoucích k přírodě žije ve městech. Pokud je člověk permanentně obklopen kvetoucí loukou, její krásu pravděpodobně začne brát jako samozřejmost. Stejně tak když městský člověk přijede na venkov, jeho smysly po několika dnech, kdy vše považuje za úchvatné, otupí a až zpětně, když je vržen zpět do víru města, se mu vjemy získané na venkově vracejí v podobě krásných vzpomínek, přestože je v reálu třeba tak nevnímal. To samé platí i o jízdách vlakem v pološeru. Ten kdo se každý den po šichtě vrací stále stejnou cestou domů vlakem, aby si ráno tu samou cestu naruby zopakoval při cestě do práce, ji jistě nebude považovat za uchvacující. Ani popel neklesá rychle ke dnu. Spíš naopak. Pokud se tedy nejedná o popel z briket. Ten jde dolů opravdu jak šutr, ale není při tom moc poetický :o). Pokud však jde o otázku, měl by být otazník za každou větou, ne jen na konci.
Přestože se mi báseň svým laděním líbí, tyto skutečnosti mi ji činí nelogickou, nahodilou a svým způsobem nesrozumitelnou (ale samozřejmě to může být tím, že jsem na ni nahlížel jinak, než jsem měl).