|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem ve sklepě svého srdce
a koukám,
kolik schodišť do dalších pater jsem nechal zbořit,
kolik klíčů od místností
jsem sám
zahodil...
Jsem ve sklepě svého srdce
a kolem jen zbytky mrtvých ptáků,
tmavobílých andělů rozených na stromech,
a prázdné flašky sladkobolu
pohozené v temných zakoutích
uliček, tolik podobných těm ve staré Paříži
(jen bez osvětlení).
Neutichající ozvěna mých kroků mi buší do spánků
a jde nahmatat i na zápěstí.
Jsem ve sklepě svého srdce
a představa okolního světa je jen stálá paranoia,
pouze katakomby bez cílů
a myšlenky bez východisek
jsou mými (NE)věrnými přáteli...
|
|
|
