Zvedni svou hlavu, baleríno, a vylov pohled ze sklenky. Až dopiješ to rudé víno, vyblednou černé myšlenky!
Vteřina spěchá za vteřinou, čas opile se potácí... Zas budeš tančit, baleríno, i když ti nohy krvácí?
Dopiješ do dna svoji sklenku, necháš jen obtisknutou růž... a potom na to, co je venku, si třeba nevzpomeneš už!
Za světlem svíček ve všech koutech šepoty ze tmy útočí, už zase chtějí popadnout tě, podívej se jim do očí...
Byl opojnější než to víno bouřlivý aplaus publika, jak ale roky kolem plynou, to, co dřív, už ti neříká.
Jeviště s barevnými květy kdekdo ti v skrytu záviděl, lesk šperků,drahé toalety za duhou z vitrážových skel...
Květiny shoří v ohni času a popel spadne na vlasy, pak balerína svoji krásu jako ty květy poztrácí!
Už je to blízko, dopij víno, zkus těžké dveře otevřít. Třeba tam najdeš, baleríno, to, o čem škoda je jen snít...
Kvetou tam opravdové růže a taky opravdový cit, iluze opojná být může a umí hodně ublížit!
Když nenecháš tu chvíli minout a najdeš sílu odejít... pak můžeš tančit, baleríno, jen když ty sama budeš chtít!
|