Vnitřnosti
„Tak dneska dvě ledvinky...“
„ Pro pejska, pro pejska?“
„ No jo, to víte... Co bych pro tu svoji čubu neudělal...“
Stát poblíž a mít pocit, že se tenhle profánní výjev odehrává někde daleko. Jako by byla v kině, když dávali akční film nebo jako by pozorovala dva hádající-se lidi na ulici nebo sebe samu po ránu v zrcadle. Starý důchodce, v snad ještě starším kabátě, se dívá lačnýma očima na prodavačku, vážící dvě slizké vnitřnosti. Cítit celkem osvobozující pocit nezúčastněnosti. Těkat očima ze šunky na salám, hovězí, vepřové, klobásy a cosi červeného v od krve zabarvených mísách...
„Další!“
Odporně lesknoucí se plátky masa a umaštěný plášť prodavačky ...
„No tak, mladá paní, co to bude?“
„Ehmm..., srdce. Jedno. Jedno srdce.“
„No a jaké?“
„Jak jako jaké?“
„No z čeho? Hovězí, vepřové...?“
„Já, já nevím... Mohla bych se podívat?“
Musí vybrat dobře, znamenitě. Jakoby na ni leželo veliké břímě zodpovědnosti. Je to skoro k smíchu. Otázka volby... Otázka volby... Jaké srdce měl vlastně Karel?Asi dost veliké...To rozhodně, když se mu do něj vešla spousta neúnavně večer-volajících slečen...Ne dost. Soustřeď se. Ne, teď budeš jiný... a lepší. Vyberu ti srdce, jen a jen pro mě.
„Ehm, spíš asi to vepřové.“
Vepřové, to sedí. Stvořené přímo pro tebe, Karle. Ty pra...
Prodavačka otráveně ukázala na kovovou mísu, ze které trčely zapichovací cenovky – srdce vepřové, 12O Kč/kg.
„Tak který?“ Prodavačka se začala tvářit jakoby jí pohrdala.
Sakra, sakra! Vzpamatuj se, někde začít musíš... Začala trochu panikařit.Znič to váhavé ego! Četla jsi přece knihu Objev sama sebe nebo Sedm pravidel pro šťastný život po třicítce, i když Ti bylo teprve dvacet devět. Začalo ji být trochu trapně, kvůli prodavačce? Co ta o tom ví...
„To s cedulkou...!“
Prodavačka si otráveně na ruku natáhla igelitový sáček a ze srdce vytrhla cedulku s cenovkou, kterou následně s automatickou přesností napíchla do vedlejšího kousku.
Trefa přímo do srdce! Jako bych najednou viděla barokní andělíčky, kterým jsme se jako děti smáli, když jsme museli chodit do kostela nebo směšné kresbičky srdcí prodchnutým šípem, I Love you, které jsme ryli do kostelních lavic. Karlovo srdce propíchnuté cedulkou z masny! To je ale morbidní romantika... Je to stejně zvláštní, jako když se na pohřbu musíte začít smát.
„Dvanáctpadesát“ Prodavačka znuděně sundala srdce v igelitu z váhy a poté ho zabalila do papíru.
„ Ještě něco?“
„Ne, ne, zatím ne ...“
Odcházela se srdcem doslova na dlani – la coeur pour bonheur.
Vyšla z obchodu a po pár krocích se zastavila. Takový pocit absolutní radosti už dlouho nezažila. Tak, Karle, dneska nastal den znovuzrození... Je to taková naše malá Genesis... Avšak tento způsob komunikace, zdá se mi být poněkud nudným, tak nějak neosobním...
Vytáhla z kabelky průhlednou plastovou tašku, ve které nosila na pláži během minulé dovolené plavky a jiné nezbytně nutné propriety, jakou byl třeba repelent, i když tam žádní komáři nebyli. Tenkrát jí docela bavila myšlenka, že to, co mají ostatní skryté ve svých taškách, ona s pýchou ukazuje... Kéž by to tak bylo i v jejím osobním životě. Tak pojď... Rozbalila srdce z papíru a připadala si jako o minulých Vánocích, které strávila na chatě s přítelkyněmi, když si přivezla tajemně zabalený balíček, dárek od Karla, který před nimi teatrálně rozbalila a s dobře nacvičeným úžasem se podivovala nad Karlovou schopností koupit jí přesně to, co si dlouho, jako že tajně přála a bála se vyslovit. Ano, byla to jedna z těch LV kabelek, které každá průměrná čtenářka ELLE zná a zároveň vnitřně nesnáší. Pokud tento módní doplněk, který s oblibou, ovlivněna patrně svou každovečerní estrádou v jazykové škole, nazývala – accesories for real lady, od Luise Vuittona máte, neznamená to pouze, že kupujete značku stejnou jako Madonna nebo Paris Hilton, ale zároveň se posouváte v pomyslném společenském žebříčku o stupínek výše. Model prestiže. Dostat takový dárek od přítele před přítelkyněmi jednoznačně potvrzuje dobrou volbu, dobrou volbu přítele. Dobrá volba... Teď stát s Karlovým srdcem pár kroků od řeznictví Hložek a syn a vzpomínat na úžasný Karlův dárek, který si sama koupila z našetřených peněz, které původně chtěla investovat do koupi nového nábytku do obýváku. Nemohla jim přece říct, že Karel ve chvíli, kdy ona sedí se svými přítelkyněmi u štědrovečerní večeře, tráví patrně daleko zábavnější chvíle se svým novým objevem.
Jemně pohladila hnědobéžovou kabelku, do které investovala svou prestiž a podívala se na plastovou tašku s dnešním nákupem.Tak, Karle, konečně... Proč tě schovávat, když už byl stejně započat ten náš srdečný rozhovor?
Podívala se na hodinky a zjistila, že by měla asi spěchat, jestli chce dneska stihnout vše, co si ráno se svou pověstnou pečlivostí zapsala do diáře. Dala si plastovou tašku přes druhé rameno a přidala do klusu, i když dáma nikdy neběží, jak jí vždycky říkávala matka. Karlovo srdce ji studilo do boku, to její bilo jako o závod, ale přesto už začala usilovně přemýšlet, čím svého Karla opatří zítra.
Až teď přijdu domů, dám tě k ledu, Karle, aby ses mi nezkazil. A zítra? Zítra dostaneš třeba nový jazyk. Komunikace byla přeci vždy tvou silnou stránkou... A nejen ta verbální.
Došla na zastávku třináctky a měla silný vnitřní pocit, nevycházející pouze z toho, že jedna z plánovaných Karlových vnitřností se ukazuje na odiv přinejmenším všem dalším spolučekatelům na šalinu, vždyť Karel byl vždycky exhibicionista, ale byl to silný vnitřní pocit, že už to bude všechno jen a jen lepší...
|