|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na provázku přivázané nitě, na nitích ústřižky lahví od minerálky.Stříbrověj.Roman dotvářel objekt,pavoučinu vlepenou mezi garáž a zeď. Popraskaný beton, růže o jednom stonku, zelenou řasou mokvající přísklepí, to vše se podílelo na kompozici pohyblivé chyméry.Pro taková zátiší má nadání, nechává je růst po domě.
Průjezd do ulice je tunel zakončený zmrzlinovým okénkem.Zahlédnul jsem mimoděk frontu.Občas mne napadne, že bych si také koupil.Všednosti dryáčnická!Oprava chalupy, provize za dálniční most, oko debilního řidiče.Háčky vytrhnuly krásnou pošetilost z hloubi dětinství.Navíc pracují poblíž sezónní kopáči.Nerad je vídám.Tělesná námaha netěší, měli by si pořídit plachtu. Sestra jednou postavila zrcadlo proti gerbeře ve váze.Ostříhala ji, kadeřnice, do čtverce:"moje trojčetná čtyřstranná blondýnko, jak se Vám líbí okno?"Kytka trojího zobrazení. Roman si pronajal byt do dvora."Kristus je římské kopí zabodnuté do kraje Sinaje", říkával.Chce se odstěhovat.Poslice odvedel ho budí náklaďákem, pořád převáží krabičky sem a tam.Dcera člověka, kterého jsem hledal v tovární čtvrti, že mu zemřel otec.
Drnčení, haly, nádrže, zábradlí, šplouchání.Vše, zprvu nové, vymalované kulisovitě, se měnilo v obludné katarakty.Vyhýbal jsem odklopenému šumění, potokům čehosi odkudsi, skřípání, drátěným viselcům.Mezi nejzchátralejšími labyrinty, za hranou pokroku, jsem viděl zrušenou čističku vod. Kal v bazénu kvetl nelidským plevelem coby lávové pole.Betonovému kvádru odpadlo několik noh a dveřmi dosahoval hladiny.Strojovna. Tam jsem ho našel.Setkání si nepamatuji, jenom zlomenou budovu napůl utonulou v bahně.
Okno od té doby nikdo nenatřel.Roman zavěsil na římsu svůj Scénojev.Krychli s otočnými stěnami, které pomaloval texturami: srdíčka, puntíky, křížky, pruhy...ozdobný kombinátor. Tolik větrný červen.Stříbrověj pěkně hraje.Horko.Dívka v šortkách vytahuje z ledničky plastelinové lidi.Modelovala, jak viděla.Teta jí ten mlýnek dala ke hrám vaření.Ručka zasouvá figurky, ručka točí klikou: moji bližní nehodní umelu z vás sekanou rakev masem vystlanou předhodíme pejskovi.
Ty verše mi zazní vždy po nějaké zámlce.Roman se rozloučil.Zakouším výzkum jeho proměnlivého světa.Vítr někdy dává smysl všem věcem, které opíjejí fantazii.
Projdu průjezdem a koupím si zmrzlinu.
|
|
|