|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
O T Á Z K Y A O D P O V Ě D I
Práce v knihkupectví
vyžadovala jistou
dávku sebezapření
hlavě při jednání
se zákazníky.
nemohli jste si
dovolit
jednoduše vybuchnout
být nevrlý
nebo je jen tak z fleku
posílat do hajzlu.
důležitá byla trpělivost
vždy milá nálada
a nenechat se ani tím
nejšílenějším cvokem
vyvést z míry.
pamatuju si
jak tam jednou vstoupila
jakási žena
asi okolo třicítky
s divným
roztěkaným pohledem
rozhlédla se
udělala Ách a přistoupila
ke mně.
"Máte tu hodně knížek" řekla
"Prosím?" já na to
"Že tu máte plno knížek"
"Jistě, jsme knihkupectví"
Mlčela
"Göring, to by nacista?" zeptala
se najednou bez nějaké
souvislosti
nejříve mě napadlo
jestli mě jen nezkouší
ale podle toho jejího
pohledu
plném lačnosti po
odpovědi
jsem poznal
že svou otázku myslí
ve vší vážnosti.
to mě krapet uklidnilo
"Ano, ano, byl to nacista"
"A žije ještě?"
"Ne, je mrtev"
"A co se s ním stalo?"
"Spáchal sebevraždu"
"Sebevraždu?"
"Ano, snědl ampuli s jedem"
"On byl nějakej závislej?"
"Ne, nebyl na ničem závislej, prostě se otrávil"
"A proč to udělal?"
"Byl ve vězení a nechtěl zůstat v rukou
spojenců, a tak se zabil,
alespoň tohle si myslím"
"On byl ve vězení?"
"Jistě, na konci války ho zatkli a zavřeli"
"A proč ho zavřeli? Byl to nějaký zločinec?"
"Ano, byl to veliký zločinec"
V tu chvíli mi už začínalo
být jasné
že tato zákaznice
je
poněkud
prostoduchá.
nedalo se však nic dělat
věděl jsem, že musím
zůstat profesionál.
...
rozhlédla se po prodejně
a řekla
"Bůh; máte nějaké knihy o bohu?"
"Ano, teologie je v prvním patře"
zavedl jsem ji tam
a ona se jimi dlouze
probírala
"Existuje nějaký bůh?"
zeptala se mě
"Nevím. Někdo si myslí že ano."
"A co vy ?"
"Nejsem si jist."
"Je bůh hodný?"
"Možná."
Postupně jsme se
dostali až před regály
s historií.
dívala se na
publikaci o Karlu IV.
pak ji vzala do rukou
"Říkají, že to byl dobrý král."
"Ano."
"Škoda že je mrtvej."
"Hm."
Co jsem měl na to říct?
Procházela se dál
a uviděla Komenského
-Labyrint světa a ráj srdce-
"Co je to labyrint?"
zeptala se.
"Labyrint?...to je bludiště."
"Bludiště?"
"Ano to je takový prostor, kde se může každej ztratit."
"Můžou se lidi ztratit?"
"Asi ano."
Šli jsme dál.
"Z knížek se toho člověk hodně dozví."
zamyslela se
"Ano, to ano."
"Je v nich pravda."
"No, možná."
"Možná?"
"Všechny knížky nejsou pravdivé.
Mnoho jich je vymyšlených."
"Aha."
Ocitli jsem se
u vstupu do prodejny
"Víte toho hodně"
řekla obdivně.
pokrčil jsem rameny
"Pořád se mám ještě co učit"
odpověděl jsem skromě
skromě jsem to myslel
a skromě to také vyznělo
mohl jsem být se sebou
spokojený
ještě jednou se zasněně rozhlédla
po krámě
po regálech plných
knih
z hluboka se nadechla
jako by chtěla do sebe nasát
atmosféru
té staroby
jež se ukrývala
v některých vydáních
pak se otočila
a odešla
pryč.
přesně jak jsem očekával
už když vstoupila
dovnitř -
v té chvíli mi
bylo naprosto jasné
že si nekoupí
ani zatracený přehled
nových knih
za pět korun.
no co
nevadilo mi to
byl jsem rád
že alespoň nic
neukradla.
|
|
|