V bolesti druhých se topím
a přece
nezapomínám milovat.
Modlitby v duši rozeznívají
harmonii všeho a nicoty.
Dva snoubenci, na parapetu světa.
Čím blíž tím víš a až
jednou skočí ten nekonečný pád,
co trvá jen dvě vteřiny.
Souznění mi v duši rýhy rýpe.
Souznění je nesplněné přání.
Nebýt sám, nežít sám.
Neplakat a nekřičet.
Netrpět a nefňukat
Hlavu zvednout a očima se
utopit v listí stromů.
Jarní vzduch mi pdlamuje nohy,
ptačí zpěv srovnává rozladěné struny
a vůně jara vzpamatovává,
narovnává ohnutá záda.
Rudé vlčí máky a tichý ševel obilí.
Alergický záchvat na čistotu přírody
její vůně a výpary.
Jaro mi voní láskou a léto sexem.
Podzim naplněním a zima smrtí.
Mlha zahalila vrcholky hor
a u řeky se ve sněhu srna brodí.
Pan Brodský žije, je on jeden z mála?
Proč i Honza Werichu býval tak smutný?
Nebylo by snažší, přivřít oči?
Jen přimhouřit. Tiše dýchat v
rytmu času.
Uklidnit nervy a srdce.
Zabalit se Bohem a ruce
se mi budou chvět.
Proč jsme ksakru každý jinde?
Ve kterém století to vůbec jsem?