Posaďte se děti zlaté,
Dneska pohádku tu máte.
Poslouchejte slova má,
Hle, pohádka začíná.
V chaloupce u lesíka,
Vlk se hlady zajíká.
Dal by si prý kýtičku,
Tak schovej se Jeníčku!
Neřeší to Jeníček,
Šel s Mařenkou na špíček.
Po houbičkách v lese slídí,
Když tu v kde si kouře vidí.
Je to v dáli u doubka,
Perníková chaloupka.
Když jdou čuchem za peřím,
Dojdou přímo ke dveřím.
Hned na dveře ťuky ťuky.
-„Kdo dělá ty hrozný zvuky?!“
Tak vykoukne ze dveří.
-„Přišli jste si pro peří?“
„My se tady ztratili,
Po houbách jsme slídili.“
„Copak, ty ses zatoulal?
Jen pojď chlapče, jen pojď dál.“
I s Mařenkou došli k ní.
A v tom něco zavoní.
„Ať se vám tu dobře daří,
Už se pro vás beng tu vaří.
A ty Maruš poběž zpátky,
Pro konopí ze zahrádky.“
Dali špeka, hrnky mlíka
a už v hlavě haluz vzniká.
„Nech nás s tebou bydleti,
Tak buď hodná na děti.
Matka vyhnala nás z domu,
Otec opustil u stromu.
Z nás se staly siroty,
Tak buď od té dobroty.“
Dali babce skérka kila,
Hnedle pohostinná byla.
„Bydlete tu semnou tedy,
Stejně pozbyla jsem dědy.
Tehdá, jak byl czechtekk,
S Popelkou mi utek!“
A tak v chajdě stařenky,
Maruš chodí pro chemky.
Jeník lesíku dýluje,
Karkůlka s vlkem tam fetuje.
Tak jsou všichni spokojení,
Elesdýškem opojení.
Furt maj kotel, tak to je,
Takhle jim to funguje.
A tak děti poučení:
Slušných lidí dnes se cení,
Ať nedopadnete jak v pohádce,
„O Perníkové chaloupce“
tu semnou tedy,