Casus belli.

(Důvod k válce)

Přes vesmír

posílám ti  vzkaz,

přes vesmír,

protože telefon tu není.

A tak

do hvězd se dívám,

a přitom vzývám tebe

pane můj, Bože.

Odpoví mi

potemnělé nebe?

Záblesky a hřmění

v němž životy vadnou

domy silnice a mosty

v křivou tvář se mění

zemi kdysi ladnou

vrhá v zapomnění.

Plameny hněvu

 rozhořely se v celé své síle

vody se nedostává

a tak shoří dům, žena i dítě,

že kdosi minul se cíle.

I to se někdy stává.

S poslední kapkou

 mateřského mléka

skončila cesta

den i noc

opodál v prachu tátova vesta

jak hadí kůži svléká

na konci lidského bytí

věčnost

vládkyně,

jež překotně se sytí.

Kostky jsou vrženy!

Vím,

je to k pláči

vždyť šachy utrpení

rozehráli s lidmi

šílení hráči

a liány světel smrti

bičují zem i nebe

nevím kdo dostane mat,

ale i myšlenka

víc než co jiného

zebe.

A kdesi pod olivovníkem starým

sedí ona, láska?

na zemi tvoje vráska

dnes

a včera kráska,

kterou v myšlenkách svých

ovlivněných davem

ubohých

a procitnutí pozdě přichází

v extázi boje

zabil jsi dvoje

sebe i jí

nelásku dvou

a duši její,

která zoufalá říká:

„Přes vesmír

posílám vám vzkaz,

přes vesmír,

protože život

tu už není.“

Jen slova

v historii dějin lidstva

potichu a osudově

ozývají se znova:

Casus belli!

Protože snad

chtěli.........?!

25.dubna 1999