O Druhé světové válce je známo spousta detailů, ale málo o některých okolnostech jejího vzniku. Třeba to, že byla vlastně pokračováním První. Proto Hitler trval na podpisu francouzské kapitulace ve stejném vlaku, kde Německo podepsalo svou porážku, ale vnitřně ji nepřijalo. Byla pro něj včetně vyplývajících hospodářských problémů silným dlouhodobým traumatem, který chtěli zahladit vítězstvím.

Proto byly obě války tak podobné. První byla v podstatě zajímavější nejen bleskovou válkou, ale hlavně tím, že to bylo poprvé v dějinách, kdy se do konfliktu zapojila celá civilizace, což navždy změnilo obraz světa. To byla první a zásadní globalizace.

Proč však šlo Německo znovu do porážky? Vždyť si mohlo uvědomit rozložení sil pro něj a proti němu. Ze strategického pohledu bylo totiž naprosto předem jasné, že porážka bude jistá a poměrně rychlá. Proti zbytku světa je prostě Německo i s Japonskem velmi malé. Jejich spojenci měli jen malý význam.

Klíčová byla role Spojených států a Kanady. Světovému konfliktu se nemůže nikdy vyhnout a jako v 1.sv. válce ho vždy silně ovlivní ve svůj prospěch nejen vojenskou silou, ale i dodávkami materiálu.

I Velká Británie bude mít vždy velký vojenskostrategický význam. Lze ji porazit jen vyloděním a na její námořní síly Německo prostě nemohlo mít.

Když Hitler ukončil bitvu o Británii a zaútočil na východě, jen si utáhl smyčku kolem krku. Jako nepotopitelná letadlová loď ho Británie drtila celou válku.

Svou převahu v pozemních silách utopil v rozlehlých a drsných ruských prostorech. Svaz nešel porazit ani tím, že by dobyl Moskvu. Jak se jeho expanze na východě i západě vyčerpala, došlo k implozi a byl hnán až do Berlína, aniž by byl schopen zásadní protiofenzívy. Směšná akce v Ardénách jen urychlila jeho konec. Válka byla už dávno prohraná, to si někteří němečtí generálové uvědomovali.

Podobně to pochopitelně bylo i s Japonskem. Na konci války oba neměli ani jeden trumf v ruce, vyjma fantasmagorických zázračných zbraní. Spojenci měli všechno, jejich převaha byla drtivá.

Hlavní záhadou tedy zůstává, proč se vlastně Německo do předem prohrané války pustilo. V První světové válce netušili, že bude světová, vedli ji jako mnoho jiných ve středověku. Už Římané však věděli, že jedna věc je dobýt území, ale druhá je si ho udržet. Proto zavedli Pax Romana. Jednu z mála úspěšných akcí minulosti vedl pruský král Fridrich II, kdy obsadil malé Slezsko a v sérii protiútoků ho udržel.

Němci si mohli jasně uvědomit, že ovládnout svět je vyloučeno. Tisíciletá říše je naprostým nesmyslem, hroznou iluzí, rovněž idea německého nadčlověka. Už jen proto, že od dob stěhování národů se všichni Evropané promíchali jak ukazuje analýza DNA.

Nezbývá než úžas nad tím, že téměř všichni Němci a Rakušané Hitlera podporovali. Ne proto, že by je zfanatizoval, ale že vyjádřil a prosazoval to o čem snili. Tragický rys ohromné síly iluze vynikne zejména faktem, že na samém konci války ho stále podporovala ještě polovina!

Jednoduchou úvahou můžeme zjistit další zajímavou skutečnost. Že veškeré války podstatně nezměnili národnostní tvář Evropy. Všichni jsou tam kde byli po stěhování národů. Ani Napoleonovi, Hitlerovi či Stalinovi se nepodařilo ovládnout svět. Nebylo to reálné.

Co z toho plyne? Nejsme vůbec homo sapiens sapiens, to by nebylo ani komunistické hnutí atd. Prostě máme silné iracionální sklony, často sebezničující.