je to už dávno, zavolal si mě do kouta zahrady,
 pohladil, a druhou rukou zatím
 zamíchal trýzeň se zbytkem kůry a trav
 - jak ubohý domov na tak krátký čas;
 mám vhodit minci do jícnu tmy,
 hodit minci a myslet na návraty

 být ještě jednou, jako dříve
 milovat lži a věřit na slova

přecházím po tvém mostě
 sem a tam - ale nedojdu břehu
 kůže dostala trhliny, kterými proudí řeky-
 já vířím s vodou kolem pilířů,
 peří se chvěje v úzkostném křiku racků
 a křídla přirostla k hladině