domy se sklání,
 až se dotknou lemy střech
 nikdo už se neodváží promluvit-
 nikdo nepozvedne zrak

když ses tehdy neutopila
 dala jsem tě sušit
 na nejšpičatější místo,
 v nejteplejším koutě místnosti;
 napříč parkem ozlomkrk pádil říjen
 a my jsme si darovaly nová jména

stala jsem se, na malý okamžik,
 řidičkou oken ubíhajících
 ohromnou rychlostí ulicí
 ve které naše paže stavěly most