U Rudolfa umolousaný

reklamní grafik kope do sebe vodky,

práce stojí. Nohama na zemi,

odhání od sebe mouchy,

drahocenný oblak klidu již zcela rozmrven.

„Čert vem Beethovena“, mumlá si pod fousy Vozáb,

nabíraje ze sklepa moudrost polních včel,

„kdybysme chtěli, uděláme si krystalicky čisté odpoledne

zcela sami a bez dynamitu.“ „Tomu říkám krompáč,“

říká kdosi v sádře

a lávově se vztyčí,

aby zanikl v řehotu utopenstva.