Houbová omáčka. Kam jsem ji dal? Mou milnici, milku, milenku? Houby. Knedlíky v omáčce. To si dám, ale teď nevím, kam jsem je dal, kam knedlíky, kam omáčku s houbami v ní? Je libo kachnička nadívaná kuřátkem? Připravit vidličky a nože. Cože? Jaképak cavyky? Dám si špenát. A knedlíky. Z brambor. Nebo chlupaté, od maminky, která teď spí, po dobré svačince, rohlíky se sýrem taveným měla, dávala si do úst, taková milenka, milka, milnice mého tatínka. Co rád taťka Šmolka? Červené zelí, pečenou husičku, omastek, mňam mňam, pivečko a dortík piškotkový s želé. Jahody. Jahodové želé. Taky se třese jako Šmolkovo bříško, milník, milek, milenec mé maminky. Ve Francii jí šneky. Někdo to rád slizké. Kamarád, rád si pokládá hlemýždě na hýždě, né to né, na hruď, taky žáby a čolky, on se pak celý tak nějááák vzruší a to se mu líbí. Pak je všechny postupně a rituelně sní. Říkám mu: úchylka, ale on: já, toť pravý gurmán, užívej si života, plnými doušky a jez, pojďme se napít! Mléko mu stéká po bradě, prý je to podmáslí, to já taky rád, ale v žaludku, předtím: syrečky. Milka s Milkem říkají: ale to smrdí! Ale jaká to lahoda! Neznám žádného sýra, kýho výra! Který by tak laskavě hladil můj hltan, hlty hlt. Zhlt jsem i ten smažený hermelín s americkými brambory, divná kombinace, ale ten král! Ten mi dal! Hvězdy a pruhy. Jeho zapečená hlavinka odkorunkovaná v omastku a strouhance, to byla třešnička, nemohl jsem se udržet: tak jsem kvílel, vyl, štěkal, hučel, tekly mi slzy štěstí, jak to bylo dobré. Šťavnaté.

            Chobotničky z prvního patra vozíku, co ten číšník s ním vjel do kuchyně. Co on? Usmívá se potutelně, to já taky rád, potutelné číšníky, dneska to bude bez číše, příteli. Ano, příteli, dej sem ty talíře - prý krakatice z hlubin mají taky takové oči, jako ty tvé talíře, které mi teď dáš - mňamy mňam. Už se to nese a tady to mám: někdo to rád chobotnaté. Mám je rád s cibulkou a pěkně kořeněné, to víte, bez koření do úst nedávej. Jak jsou měkké, výživné, na jazyku jako živé! Mlask! Sundavám poklop a co pod ním? Losůsek se špenátkem! Jak mrká, rozumí mi, říká: dej si brachu, plaval jsem, abych ti vskočil na talíř, přece nechceš, aby můj život doskomíral nadarmo, každý má svůj úděl, já mám taky svůj, jsem taky jako každý! Rozumíme si a já mu vidličkou laskám růžové masíčko, slast, ach bože, slast! Milnice s Milníkem se na mě souhlasně dívají a soukají si do úst pečené úhoře, električtí jsou vzácní, jako kulový blesk. Už se těší, až se s nimi podělím o garnátový salát, dresink dělala babička, když se houpala v křesle, houpy hou, koně jdou, nesou humry pod vodou, krunýře se jim lesknou, pak dědeček, milník milnice vzal sklenici s olivami, vycucal z nich pecky, všechny postupně a rituelně, hlt hlt, dobré na trávení, některé šelmy polykají kameny, aby žaludek byl zdráv.

            Teď salát s usměvavými korýši a ostrůvky zelených oliv: něco měkkého šťavnatého na zub. Přicházejí na řadu žabí stehýnka: kamarád si rád odlepuje z hýždí ne, z hrudi skokaní tělíčka, pokládá je na tác a porcuje jim nožky, lahůdka připravována a já čekající. Říkám: úchylka, ale on: ano, jednoho hlemýždě jsem si vložil... Né, to teď nechceme slyšet, povíš nám to večer, u chlazeného nápoje a s bodrým barmanem vyprávějícím historky, tak se přidáš. Blíží se čas na pomalu a postupně a rituelně opékané selátko. Už nekvičí, jen spiklenecky pomrkává, ať nám nevynese spaní! Pojďme si nakrájet masíčka, rozpadá se na jazyku, jazycích. Radost sama vtělená do kopýtek, počkejte, za měsíc bude zabijačka, to si pošušňáte, hotové hody, celá vesnice je zvána - a vy taky. Pošušňáme si. Fuj, ty to máš koukám, strašně hnusný, ó, a Milnice mi bere z talíře žebírko. Adamovo žebro, radost ochutnat, jezme a pijme.

            Víno nejvybranějších chutí, barva, buket, severní svah, to já poznám, dědeček milenec milenky mě to učil, na jeho révách jsme stáli a koštovali, on s přivřenými, já s přisátými na rubínové červeni. Ach ta bohatost! Po ostružinách. Domácí slivovice, karibský rum, kubánský rum, tuzemák, to ne, to pijou podlidi, to mi říkal milník milnice dědeček Otto a přitakávající Šmolka, správný ležák nikdy nespěchá, posečkejme a pijme, babička milnice a její likérek s čokoládovou, vaječný koňak, žáby naložené v kořalce, prý z dalekých krajů, kamarád se na ně těší, prý z kůže halucinace, jako po absintu, na absint jsem přeborník, tááák, nalijte mi a vy se, milý příteli číšníku neupejpejte, zavdejte si a co hrdlo ráčí, raky ne, tááámhle v hrnci se za živa vaří humři, už se na nás klepou klepeta a my se klepeme, klep klepy klep příbory o stůl, na ně.