|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vrány
Letěly polem černý dámy, letěly v rouše smutečním. V cáry drásaly rána vrány, křivily křikem jitřní stín.
Letěly mlhou do podzimu a větrem řvaly svoje krá. Spěchaly deštěm pro novinu, zem máti že zas umírá.
Slétaly houfce na hřbitovy, zhášely křídly světla svic. Zkráčely sobě rovných rovy, co nepovstanou nikdy víc.
V barevný rubáš oděla si vrásčitá máma starých ran. Krása prý, krása listné vlasy cuchané zobci drzých vran.
Snad zmučí duše rozervané, než rubáš sněhem zapadne a nikdo z vás už nepovstane, kdo jednou slyšel - víckrát
KRÁt KRÁt KRÁt NE! |
|
|