|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Pryč a hvězdy (čtyři básně)
Autor: 000000 (Občasný) - publikováno 27.5.2007 (13:12:54)
|
|  |
Strach
A zase zastavit - dojít těsně před propast
pod oblohou, jež se drolí pod hvězdami.
Zaslechnout ten bezdechý hlas
tam z druhé strany.
Ale i hloubka povídá mi,
že můj útěk nelétá.
Ne, v tomto dešti z kamení.
Snad zrodila se kometa
Snad křemen o vzduch křísl
Snad v tom náhlém oslnění
Snad v tom tanci ohňů s nocí
pookřál šlahounek mých pout
Pak učinit ten malý slepý krůček
Ta čistá krotká mysl
A došlápnout.
Šel jsem pryč
Vede mě zarostlá pěšina
nevím kudy Ani kde začíná
A vede mě v rozkvetlý les
v zamčených končinách
Snad zamlčela skleslá konvalinka
že nebe poutá a bere do želez
Kolem uší něžně cinká
rychlé srdce kolibříka
co laská ibišek
a rozvírá ho a tiše mu říká
o výpravách do výšek
Vede mě ztracená pěšina
To v snech se nejlépe začíná
A mokrá vůně fialek
se probouzí a láká
a zpívá do dálek
a zpívá pro čmeláka
jako jeho lék
Večer se blíží Rudá rez
stíhá oblohu
Všechno hezké bere do želez
ale já nemohu
Ani přes potok který zurčí
Odkud? A kdo to určí?
Když nejlépe začíná se v hrách
Viď Štěstí jen hlavu vztyč
nezamlč jak konvalinka
že rychlé srdce jenom cinká
že neslyšíš ten zajíknutý křik
tolik, tolik z blízka
Ibišek si stýská
Dolaskal kolibřík
a po těle mu chvějné slůvko šeptá
Pryč
Rozdaný
Jsem v otázkách, které tnou mou tmu
Co si může přát moje malá hvězda
když padám na kolena, když klopýtnu?
Jsem v bílé rakvi pro sen co se nezdál
Jsem v přísaze přátelství na život
a na pár tahů
Jsem v mincích kašen, těch kalných vod
Jsem v cestách od svého prahu
I v útrobách pijavice jež chtěla více
z mého srdce Více zbylo v i klíštěti
než v krutém chtíči mojí nevěrnice
Chtěl bych jej viděti
Vlastně k lásce k té chci
to by se hodovalo
Jsem v zoufání a skepsi
Jsem trochu Jsem málo
Jsem ve velmi smutné době
Jsem v ztrátách zázemí
Jsem v zašeptané prosbě
Vraťte mi
Silná
Věnováno H.
Říjen listí stromům zraní
a v ozvěnách tu znovu zní
bosé kroky milování
v blátě polí po sklizni
Skrytá vina medu a hvězd
Že hvězda vyhasína
Že topila ji medovina
Je to tak těžké snést
Každému přec někdo schází
A tebe říjen ranil zrovna tak
Jako muškát květy shází
Můžeš se mi vyplakat
|
|
|
