Když nenajdeš nikoho vhodného, komu bys mohl předat dál, nechť tvé umění zemře s tebou. - Dávný čínský mistr

Miloval je.. Miloval je všechny do jednoho.

Pomaličku odšrouboval víčko od lahve, kterou vytáhl z kapsy trochu zastaralého kabátu a vzduch otěhotněl ostrým pachem hořlaviny. Nasál tu vůni jako parfém. Pak s ledovým klidem letitého ceremoniáře posvátně vylil tenkým proudem obsah.

Posadil se tak daleko, aby mohl dát průchod nikotinu a nevystavoval se nebezpečí. Usilovně se snažil nemyslet. Usmál se. Docela se mu to dařilo. Cigareta ubývala a on ubýval s ní. Už dávno.

Odněkud vykouzlil velký notes vázaný v kožených deskách a ačkoli znal jeho obsah zpaměti, znovu si ho se zájmem prohlížel. Hltal očima detaily vzpomínek. Články a fotografie, novinové recenze. Vlastně tenkrát nemusely být herečky krásné, ale musely v sobě mít něco, co zastiňovalo bez líčidel a nakroucených loken. Měly krásné tváře a lokny jako ve snu. Jen už je nikdo nepamatuje. Umírali všichni tenkrát mladí a za trest jsou teď položkami v archivech, kam chodí jenom prach.

Upřel oči na hromádku složenou jak na vojně. Cítil tlak na prsou, který se s každým nádechem skrz filtr ještě stupňoval. Počítal tak dva měsíce. Víc určitě ne. Ale dřív zajistí, aby jeho oblíbenci nezestárli, aby se nestali směšnými v dobách co přijdou. Už teď se na ně dívají skrz jemný úsměv na rtech. Poslední služba idolům jeho nebe.

Cigareta už to měla skoro za sebou. Pohyb paže na chvíli zastavila myšlenka na sobectví. Nejsi tu jenom ty sám. Zakroutil hlavou. Celý život byl sobec a nebude to už měnit. Jiskra opsala oblouk vzduchem a dopadla do omamného potu. Teplo a světlo ho téměř fyzicky pohladilo na tváři.

Na svůj věk hbitě botami ukusoval schody. Uprostřed se zastavil a ledabylým pohybem naservíroval plamenům i svůj notes. Nesnášel dlouhé konce. Minul přestřižený kabel protipožární signalizace a stoupal k výšinám nad filmovým archivem. Vrátný ho pozdravil uctivěji než kdy dřív. Věděl, že se byl loučit.

***

V roce 1965 byl požárem poničen filmový archiv společnosti MGM v oddělení číslo 7. Bylo tak navždy ztraceno mnoho cenných kusů z nejstarších období. U některých filmů se jednalo o jediné přežívající exempláře. Nejznámějším příkladem je London after Midnight z roku 1927, jehož kopie je od té doby zoufale hledána fanoušky děl němé éry i filmovými ústavy. Bez ohledu na to, jak byl onen film kvalitní či nikoli, stal se nesmrtelnou legendou.