Chtěl jsem být ptákem
plachtícím nad Oderskymi vrchy
řekou Dřevnicí jež sytí
koželužny Svitu
vlčím mákem tančícím mezi pluhy
žití temné
jak čerň komaxitu
Měl jsem přítele
ve školce a první třídě
jeho dědovi
nacisté setli hlavu
bylo to na sídlišti u továrny
Rudý Říjen
kukuřicí jsme ke splavu ubíhali
kouřil jsem
seschlou trávu
A viděl travexové rakety
vzlétat vzhůru
Sny dětí zabalené v alobalu
a v žáru
děsil jsem se radiace
a Pershingů co si imperialisté
pořídili místo nemocnic
dobra že je víc
že v nejlepší zemi žiji
tím naplnili moji fantazi
a věříc
bylo srdce mé tak čisté
Pak odjeli jsme do Slezska
a domy byly občas oprýskané
písmena švabach
stopy německa
tábory Hitlerjugent
starci hold vzdávaje
Heinlainově straně
tak podivně křičely
rudé sudety
osadníci, co brali
lidé bez kořenů
vzpomínám na třešně a na květy
v májových průvodech
za lid a Stranu
Měl jsem rád
toho tichého pána
co na Ježníku
štípil ovocné sady
a včely opatroval již z rána
a z ran života
vycházely jeho rady
Teskně mluvil
o zemi zaslíbené
o tom jak v šedesátémosmém
jí okupovaly polské tanky
a já koukal jak ze studánky
zpěvní ptáčci pijí
kdepak se ztratil onen starý pán
často slyším tam jeho hlas
ač sám
hledám
kde pak se stala chyba
že všechna sláva pomíjivá
že víc vzala
než dala
A hořce pláčí
mezi bodci bodláků
tak blankytně modré
jak oči mé dcery
jak snadno sny
ovdověly
když vyměnili
zámek
od společných dveří
mé srdce dál věří
v rakety
uhnětené z alobalu
v květy blatouchů
jež vzlínají se z kalu
v laskavá slova muže
co už není
v soumrak
po němž přijde rozednění
|