stáli jsme u hranice a přikládali
třísku za třískou
že jich tam bylo
nás a jisker
hleděli odevzdaně do plamenů
na šílenou křeč taveného
modu vivendi
a přikládali
noc takřka Orfeova
zasedlá na úpatí smyslů
světlo zpřevrhávané
tančilo jak derviš vírem vzhůru
svitlo na každý
čin za víry otců
a my tam pálili zlo!
stáli jsme u hranice a přikládali
dokud stál jediný les
v cizím okolí
ohněm snad berber na koni
proklatě projel
až hrdostí zem mi naklonil
múza se do zrcátka pod periskopem dívala
felix či fénix se jmenoval ten šaman
hromádka popela
a smutků ranní sláma
chutná klisnám i hřebcům
před jízdou k světu
oheň byl význam
bytí předsun
rozvalin důkaz že byli jsme tu
stáli u hranice
a přikládali vše
co těžko jiným projde
a víno leklo proudem
zrak zajatců psím odevzdáním zanícen
víc mlčení než tónů
dnes pod kopyty
tam v duhách mlhy pod akordem
|