STUDENÁ
Kůže Tvé ruky je mrazivě studená
snad mě svým chladem celé tělo ještě neprotkala
první signál zimy mi v mozku vyvolala
chladná žena je prý jen ta, která se dosud nepotkala
s tím, koho by milovala
Instinktivně Tě něco prosí, abys řeka aspoň slovo
vím, mluvíš telepatickými gesty, rty by byly možná trapné
nervózním dechem Tě ke gestu pobízím
pravá láska je to, co je nedostupné
nikdy to, co se samo nabízí
Už je to jako kdesi v minulém životě
počítám jen měsíce, už nepočítám každý den
krvinka váže trauma a srdce mi tak rozleptává
odloučení působí na lásku jako vítr na oheň
malý hasí, velký rozdmýchává
Počítám měsíce a prsty na rukou mi nestačí
ne, nikdy jsme se neviděli, to jen sny se mi zdají
mé naděje měly padnout dávno a možná i dřív
velká láska se prý vždy tají
jen malá se vystavuje na obdiv
|