Zlatý časy sou teď
Bývaly časy,
kdy chodíval jsem na tahy s kamarádem
Vydržel však víc pití jak já
tak jsem se ho zbavil
Bývaly časy,
kdy chodíval jsem do hospod s bernardýnem
Vydržel však víc chlastu jak já
tak jsem ho utratil
Teď jsou časy
kdy chodím po barech s kanárem
Dá si ruma a je tuhej
ŠPAVLTA ŠPALAČ
Šel jsem jednou zmámený
po silnici domů
a dolehl na mě ten Pocit
vyšlapal jsem do sněhu velký nápis
"Láska je kurva"
Té noci všechno tálo
a k ránu pomrzlo
šel jsem se
podívat na Nápis
a ve sněhu stálo
"Láska je"
Skákající paprsky*
U nás v práci
máme záchody ve druhém patře
a nad pisoárem je okno ve výšce očí
a jak tak chčiju
dívám se tím oknem ven
Lidí chodí po chodnících
oblečeni do všech barev
slunce si hraje se silnicí
paprsky poskakují ze střech na lidi
a z lidí na auta.....
a celkově to je dobrej obraz, jak od Sovětského Realisty
:
:
(škoda jen, že jsem si pochcal gatě)
Génius to nemá lehké**
tak úvodem:
Jeden večer jsem neměl co dělat, a v Kulturním domě hráli studenti umělecké školy divadlo o Mozartovi s podtitulem "Génius to nemá lehké"
Bylo to zadarmo, tak jsem tam vlez
Bylo to sice zadarmo
ale babka u vchodu se podívala na mě nevraživě, když jsem kasičku s nápisem VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ ignoroval.
Pak to nastalo
zhasly ty světla a tak
a vyšla na pódium malá holčička
a za ním pak větší holka, byla fakt sexy
A malá holčička ze svých desek přečetla něco z Mozartova života
jakýho měl fotra matku a tak
A zakončila to větou:
Ach, génius to nemá lehké.
(hloupá věta, pomyslel jsem si)
Pak hráli některé skladby Mozarta; a bylo to fajn , vcelku
pak přišla zas ta malá holčička a řekla další kapitolu Jeho života
a zakončila to větou
Ach, génius to nemá lehké.
(nenávidím tu větu, pomyslel jsem si)
a byly další kapitoly života jeho a další povzdechy:
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Pořád, pořád dokola, la la la !
Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké!
Nenávidím tu větu, nenávidím, nenávidím!
Zvedl jsem se, a šel pryč
ale učitelka z umělecké školy řekla:
"Jestli teď odejdete, před koncem, tak dětem srazíte seběvědomí"
"Hm, tak asi zůstanu," řekl jsem
(A tohle vůbec není báseň a mě je to jedno, protože mám kocovinu po minulé noci, kde jsem neznámé holce šahal na kozy a ona mi pak dala facku)
Bůh jaksi taksi**
Ten náš bůh
je jenom buzerantů kruh
ten náš jáhve
je sračka do láhve
napsal jsem
Urazil jsi Boha, řekl bůh
A co jako? řekl jsem
Napsal jsi Mě malými písmeny, řekl bůh
A co jako? řekl jsem
Můžeš ztratit všechno, když neučiníš pokání, řekl on.
A co jako? řekl jsem.
Pak blesk a hrom a sbíral jsem pětikoruny zapadlé v kanále před obchodním střediskem Eden
Můžu ti pomoct, řekl jeden dobrý muž.
Mě už nikdo nepomůže, řekl jsem.
Může, může ti pomoci Bůh, ke kterému tě můžu dovést, řekl ten dobrý muž.
Nepomůže, řekl jsem, urazil jsem ho.
Bůh odpustí vše, řekl ten dobrý muž.
Neodpustím, řekl bůh.
Dobrý muž šel do kolen, bylo to poprvé, kdy slyšel boha.
Gúgl
napsal jsem do Googlu láska
hledal jsem to
otevřela se mi láska
za tisíc dvě stě pět padesát
konečně to vím
šel jsem spát.
Jiskra
nebuď ze mě zklamaná, holka
dáme si cigáro v dešti
zápalky budou vlhké a nebudou chytat
zapalovač bude bez plynu
bude o sebe křesat kousky žuly
abychom se dostali k nikotinu cigarety
ale bude to směšné a nemožné
vykřesat z těch dvou kamenů jiskru
stejně jako je směšné vykřesat jiskru u nás dvou
budeme sedět na zábradlí zastávky U hřbitova
a jak jsem řekl
bude pršet
ty budeš mít mokré vlasy, které ti budou zplihlé lézt do čela,
já budu mít deštník, ale ne, nepůjčím ho
ty mi ho však vyrveš a ne, taky nepůjčíš
tak ho rozlomím na dva kusy
bude na nás pršet
a my budeme strašně smutní
smutní
Pruhovaný orel **
Natáhl jsem bělohlavému
pruhovanému orlu
už mě pěkne sral
tak jsem ho prostě nakopal
pruhovaný orel z ameriky,
každému z nás
jednou prostě zlomí vaz
CAPS LOCK **
BOŽE BOJÍM SE SEBE
BOŽE JÁ TĚ HLEDÁM
BOŽE JÁ CHCI NEBE
BOŽE JÁ TĚ ŽÁDÁM
Z ČASU MÁM STRACH
STRACH ŽE SE NEVRÁTÍM
VŽDYŤ JSEM JEN PRACH
VE KTERÝ SE OBRÁTÍM
BOŽE JÁ TRPÍM
TRPÍM SAMÝM STESKEM
BOŽE DEJ AŤ RÁNO
MĚ BOUŘKA SRAZÍ BLESKEM
Nechte na mě **
Bál Jsem Se Světla
Proto Jsem Tmu Vyvolal
Bůh Už Dávno Zahynul
Mou Vinou, Tou Mou
Jo, Já Ho Zabil
Za Můj Hrozný Čin
Pověste Mě A Poté Upalte
A Můj Prach Smíchejte S Močí
Krav
tím To neskončí
Nechte Na Mě Srát
Nic Jiného Si Nezasloužím
Zehne **
Někdy strašně moc toužím
zbavit se veškeré bolesti
koňskou dávkou morfia
(zvláště teď, když mě bolí zuby)
Někdy si myslím,
že láska
čest
pravda
jsou prázdné pojmy
(zvláště teď, když mě bolí zuby)
Už netoužím po milionu dolarů
krásné družce
už jenom chci
zbavit se bolesti
v držce.
Příkop**
To jsem jednou ležel
v příkopu u silnice
z nebe padaly kapky vody
vědomím sem se toulal po hvězdách dne
a viděl zrcadlo, co ukázalo mne
Přemýšlel jsem o sobě
a moje vědomí se svíjelo
jak cigán pod údery holí
řek jsem si, že nebudu pít
nebudu kouřit
a přestanu snít
(říkali mi nehul to! nebudeš se cítit fajn...
no aspoň vím, jak se cítil Kain......)
Zastavilo auto
červené a s řidičkou uvnitř
je vám něco pane ? svezu vás
ne, pani, asi budu zvracet....
a celé auto bych vám pošpinil....
odjela a celou dobu nadávala
na ožralá prasata a mně
Římská čísla
I.
Sedí v křesle
zalitá jarním sluncem
strašně se mi líbí kopečky jejích prsou
II.
Jde po silnici
zalitá rudým zapadajícím sluncem
strašně se mi líbí kopečky jejích prsou
III.
Leží na posteli
zalitá mou touhou
v ruce držím kopečky jejích prsou
Věnováno "Peťulce"
Znám jednu dívku
kterou miluji z celého svého srdce -
šílím po ní touhou ve dnech a nocích
( a i mezi dny a nocmi) -
avšak řekl bych jí - Miluji tě!
Miluji tě jako tě nikdo jiný nezbožňoval!
řekla by: Co si to dovoluješ???
a už bych se na ni nesměl podívat
Kdo je ta dívka, Peťo?
Ó Ó Ó**
Ó nebeský Mohamede-proroku
Ó ctihodný Ježíši-spasiteli
Ó-vy-dva-proboha
nespěte spolu
Protože vašeho potomka by už Země neunesla.
Ego et Eae*
Vzpomínáš si na tu noc ?
Kdy měsíc zahnal slunce armádou hvězd ?
Kdy já jsem byl opilý a ty také ?
A opile jsme na sebe hleděli ?
Ty a já ?
Kdy touha světa osedlala náš hřbet?
A já jsem ržál když spolu souložili?
A Ty ses potom zvedla o odešla?
jen tak a beze slova?
a teď jdeš kolem
s jakýmsi tvrďákem-chlápkem
ho se držíš, na mě pomrkáváš
a já vím
co ten pytel sena ani netuší
Umírání
Když najed jsem se chleba
zemřel ve mě kojenec
když pivem jsem se opil
dítě ve mě zemřelo
když brodil jsem se v nezdaru
naděje ve mě byla zabita
když poprvé jsem zavraždil
zemřel ve mě člověk
když oprátku si vážu
kdo ve mě umírá ?
zvíře snad ?
Vzory **
Nemám žádné básnické vzory
řekla
jsem sama sebou
nepotřebuji vzory
nejsem epigon
nepotřebuji vzory
nechci od nikoho opisovat!
Bylo hezké letní dopoledne, a lidé se líně procházeli po nábřeží zcela bez zájmu
a ona na mě křičela (ne doslovně, samozřejmě)
Jsem originál! Jsem origïnál! Chápeš to? Nepotřebuji vzory, jsem originál!
(jenom jsem se ztěžka zeptal)
A jak víš, že jsi originál,
když neznáš žádného velkého básníka?
To jsem neřekla!
(Blbče! Blbče! křičela by)
řekla jsem, že žádného nemám za vzor
ne, že žádného neznám.
(huso! huso! křičel bych)
A tak řekni nějakého, kterého dobře znáš
(jen se zamyslela a řekla)
Seifert, Neruda a Mácha!
(smál bych se)
který Neruda?
(ty jsi ale hloupý, řekla by)
Který asi ? Ten z Malé strany.Žádný jiný není.
(vysmál bych se jí. ale nechci ji urazit)
Svět je přeplněný básnířkami bez vzorů, vědomostí a talentu
(hlavně že ty jsi druhý Vrchlický, řekli mi by)
Lásky všech zemí, spojte se!*
Láska by měla zavládnout po celém světě, řekl jsem
Ich vorstehe nicht špréchoval
A s láskou by přišel mír, řekl jsem
Ich enschuldige, Ich vorstehe nicht, špréchoval
Ale my si nebudeme nikdy rozumět.Je to škoda, řekl jsem.
Das ist richitg, špréchoval.
A nevím jestli je to náhoda, nebo ne
Láska by měla zavládnout po celém světě, řekl jsem
I don’t understandt, spíkoval.
A s láskou by přišel mír, řekl jsem
I am very sorry, I don’t understand, spíkoval.
Ale my si nebudeme nikdy rozumět.Je to škoda, řekl jsem.
It’s true, spíkoval
A nevím jestli je to náhoda, nebo ne
Láska by měla zavládnout po celém světě, řekl jsem
я не знаю твой язык , gavaril.
Ach jo, řekl jsem
Stopař
Toulám se
ale nejsem tulák pod hvězdami
jsem tulák nejsmradlavějších dálnic Evropy
hvězdy není vidět přes halogeny aut a neony měst;
Civilizace
miluji ji jako hovnivál hovno. |