Samota

již dlouho je tomu co přestal jsem hledat

již našel jsem dívku co v oku jiskru má

a v podzimním hávu v kaštanů aleji

chodívám s ní sluncem

 ruka v ruku semknutá

šál z rudého listí upletla mi

má červená ouška vítr cuchá jí vlásky

zoubky jak perly sněhobílé má

já šeptám jí něžná slůvka lásky

tam v šumění listí na zemi povadlém

tam jako nikdy šťasten bývám s ní

nic nevadí že teplo léta vítr rozfoukal již

že čím dál tím rychleji se připozdí

když koruny stromů holé čechrá vichr

když temná noc kraj kolem nás oblouzní

my sami jdeme spolu zvadlým listím

já a ona

dva v sobě ztracení

již dávno je tomu co hledat jsem přestal

již dlouho hořím jen láskou k ní

ač mnozí mi radí ať procitnu ze sna

já jen ji vroucně miluji

již navždy chci spočinout v bílých těch paží objetí

již navždy chci zřít obraz svůj v očích těch

již navždy se ztratit ve vroucích polibcích

v polibcích horkých že berou dech

nic nevadí že stíny zakrývají slunce mého jas

nic nevadí že tma zlá za mnou krade se potají

jen když je tu se mnou má víla kouzelná

nic nevadí že Samota jí říkají