Měl jsem sen, v němž listovala, po zhasnutí,

chlípnost tmy mým stínem – vzpomněl jsem si na Lotynku,

jak kňukává z psího spaní, a povídám: Ulevím si, budu mluvit.

Protože se ale sen stává skutečností teprve nastane-li v něm

obrat k nejhoršímu, a protože opla nepla, mluvila jen ona.

Prý vražte ho do věže. Střih. Z lucerničky telefonu

vyťukávám sós. Budeš slušně krutá?