Sluneční svit do mísnosti vniká
a skrze okno proudí vzduch
plamínek pod hrncem - neklidně se zmítá
a do bublajícího ticha bzučí pár much

Nozdry se roztáhly a oči zazáří
tak jako sirka, kterou si škrtla
vůně ta mámivá na smysli mé doráží
a já jsem pohlcen do snové krajiny světla

S každým soustem, jenž utkví mi na jazyku
cítím chuť času, kdy dýchali jsme stejný vzduch
S každým soustem, jenž polknu a bez povyku
nechám projíždět tělem svým mrazivý vzruch
vidím tvou siluetu tvořenou z páry
slyším tvůj hlas ve varu vody
Má lásko snová, má ženo svíčková
ty co prošla si žaludkem mým.
užírám, chutnám a jím
vše co si dala mi
a vše co sním.