Dobrodružný den
Je ráno.
Otevřu oči, zvednu se a náhle, co vidím! Krásný dlouhý pozdrav od šedobíle královny.
Běžím do koupelny.
Tam si oči umyju , opláchnu
obličej a vyčistím si zuby.
Pádím do pokoje.
Jedna ponožka, druhá ponožka! Moje punčocháče zachvíli mi budou malé. Tílko, tričko, mikinu a svetr! Hopla zasekl se škrk!
Nervy drásají a já drásám zipem! Hotovo,
jenom kombinézu na to, boby popadnu a letím!
Jenom vyjdu ze dveří a uvítají mě malé sestřičky a bratříčkové, kteří se prohání
vzduchem za chladného zimního vánku.
Kopeček!
Ten si rád vychutnám!
Cestou nahoru se mi těžko jde, neboť zapadám do sněhu jako
do tekutého písku v mokřinách Amazonky.
A co při cestě nevidím! Krása pro moje oči a ducha!
Těžký sníh ještě od včerejška na stromech popadaný, který ohýbá
větvemi velkých zelených veteránů a podává si ruku s čerstvě napadenou
peřinkou bílých perliček.
Už sej tam! Na vrcholu mé hory!
Nasedám na boby, chytám se špagátu a jeduuuuuu!
Frčím a válím to jako sporťák na pouličních závodech!
Smrček, smrček tam a já vyhrávám! Jsem nejrychlejší!
Oh ne! Iglů!
Při nárazu do iglů jsem vyletěl
z mých bobů na malou chvíli, jako
by se zastavil čas, letím jako pták po nekonečné obloze,nebo jako kosmonaut ve
vesmíru si pluju, a
ta volnost a svoboda…
Ovšem vše
v mžiku oka skončilo a já dopadl na zem. Ovšem sníh jako velká plachta nebo
obrovská žiněnka jako v tělocvičně mě vynesl
opět na horu a dopadl jsem jako do vyprané, peřinky vonící Silanem..
Když se vracím domů, tak slyším, jakoby se semnou sníh
loučil a těšil se, že s sním zase půjdu někdy hrát. A už se těším na
zítřek, kdy zase půjdu čelit velkému dobrodružství.